Jaký přínos má změna vyhlášky 194/2007 Sb.?

Datum: 3.5.2017  |  Autor: Ing. Vladimír Galád

Připomeňme si dílčí části vyhlášky 194/2007 Sb. a její změny ve znění vyhlášky 237/2014 Sb., která byla koncipována tak, aby stanovila "pravidla pro vytápění a dodávku teplé vody, měrné ukazatele spotřeby tepelné energie pro vytápění a přípravu teplé vody a požadavky na vybavení vnitřních tepelných zařízení budov přístroji regulujícími dodávku tepelné energie konečným spotřebitelům".

Pravidla vytápění

Teploty ve vytápěných místnostech

V §2 odst. (10) jsou stanoveny průměrné teploty vnitřního vzduchu ve vytápěných prostorách vybavených otopnými tělesy.

V §3 odst. (1) jsou stanoveny podmínky nadstandardního zvýšení teploty vnitřního vzduchu (schválení 2/3 počtem na schůzi). V odst. (2) je stanoveno omezení nárůstu teploty vnitřního vzduchu o přípustné 2 °C.

Prakticky to znamená, že lze teplotu vnitřního vzduchu podle §2 odst. (10) (měřenou suchým teploměrem bez ovlivnění zdroji tepla) zvýšit v místnostech se třemi ochlazovanými stěnami (vůči vnějšímu prostředí) na 22 °C a po nadstandardním navýšení o 2 °C je to potom 24 °C. V místnostech se dvěma ochlazovanými stěnami se má vytápět na 21,5 °C a nadstandardně 23,5 °C a v místnostech s jednou ochlazovanou stěnou se má vytápět na 21 °C a nadstandardně 23 °C. Potom je rozpětí teplot dáno rozdílem 24 - 21 = 3 °C.

Regulace vytápění v místnostech

V §6 písm. d) je stanoveno technické vybavení pro regulaci vytápění v místnostech, které se provádí: "individuálním automatickým regulačním zařízením u jednotlivých spotřebičů určených pro vytápění reagujícím na změny vnitřních teplotních podmínek a výskyt tepelných zisků, s výjimkou případů, kdy je to z technických nebo bezpečnostních důvodů neuskutečnitelné, zejména u sálavého vytápění, teplovzdušného vytápění, ..."

Není třeba podrobně posuzovat všechna používaná regulační zařízení. Nejrozšířenějším výrobkem je velmi jednoduchý a velmi účinní komponent, souhrnně řečeno termostatický ventil, který má dvě zásadní vlastnosti, a ty umožňují:

  1. podle typu a provedení skokové či plynulé nastavení optimalizovaného průtoku topné vody do tělesa podle projektu; mechanizmus je součástí tělesa ventilu
  2. nastavení teploty vzduchu v místnosti podle výše uvedených pravidel vytápění a to nastavením termostatické hlavice pomocí stupnice určené výrobcem termostatické hlavice; mechanizmus hlavice se umísťuje přímo na těleso termostatického ventilu. Výchozí nastavení ventilu pak průběžně reguluje termostatická hlavice (pohybem regulační kuželky) tak, aby byla dodržována žádaná teplota podle pravidel vytápění - pokud tomu tak není, jedná se o špatně seřízenou a nastavenou otopnou soustavu, což není předmětem tohoto článku.

Ventil je termostatický tehdy, když má osazenou termostatickou hlavici! V opačném případě je to pouze seřizovací ventil s uzavírací funkcí (omlouvám se znalcům, ale i laikům, kteří toto třeba kvůli nedostatečné osvětě nemusí znát a dost často neznají).

Pro regulaci spotřeby tepla je tedy rozhodujícím prvkem termostatická hlavice a její správné nastavení na potřebnou teplotu podle pravidel vytápění.

Měření množství tepelné energie

Základní definicí o uplatnění měřicí a indikační techniky u spotřebitelů je ve vyhl. 194/2007 Sb., §7 odst. (4) uvedeno: "Měřicí a indikační technika5, uplatněná u spotřebitelů v zúčtovací jednotce, se instaluje u všech spotřebitelů a je shodného principu a provedení."

... technika5 ≈ ČSN EN 834 a ČSN EN 835

Pokud jde o měřidla tepla, nevzniká pochybnost o relevantnosti naměřených hodnot, jelikož se měřidlo řídí pravidly metrologie. Pochybnosti existují pouze o technických možnostech instalace měřidel (kalorimetrů) a jejich nákladovosti ve vztahu k ev. dosažitelnosti úspor tepla. Hlavní výtkou je, že jimi nejsme schopni v bytových domech odměřit to množství tepla, která se podílelo na vytvoření tepelné pohody v bytě. Víme, že to není jen teplo, které projde otopnou plochou - tělesem(!!!)

Princip použití indikační techniky spočívá v měření teploty povrchu radiátorové plochy pomocí transferu tepla přes stykové plochy držáku na snímač radiátorového indikátoru (dále RI), jde tedy o zprostředkovaný ohřev snímače RI skrze stěnu tělesa a instalační držák (jedná se kombinaci přestupů a vedení tepla přes minimálně 2 styčné plochy s různou, a na místě instalace nedefinovatelnou kvalitou povrchu, což může vytvářet nepředvídatelné tepelné odpory vzduchových kapslí, ap.). Podstatou je měření tzv. střední teploty podle a normy předpokládá, že se tato střední teplota topné vody při provozu vytápění vždy nachází v normou určeném místě. V praxi tomu tak není. Posuny místa se zejména projeví po zateplení objektů, tj. s poklesem tepelných ztrát i na méně než 50 % ≈ výrazně snížené střední teploty, které v přechodových obdobích otopové sezony klesají mimo vymezený rámec, určený normou.

Jaký smysl a význam měla indikační technika v době vydání vyhl. 194/2007 Sb., je patrné pouze z citovaných norem ČSN EN 834 a ČSN EN 835.

Hrubým nedostatkem RI je, že rovnice, na které je měření postaveno, vyžaduje pro správný výsledek vstup 3 veličin definovaných normou a jmenovitý výkon tělesa. Měřená povrchová teplota na tělese slouží jako náhražka střední teploty topné vody. Kdyby měla být splněna ona rovnice, musel by indikátor měřit více veličin a potom by byl dražší. Bod skutečné střední teploty se v průběhu otopové sezony přesouvá, ale indikátor zůstává na stejném místě. Bohužel ten posuv skutečné střední teploty těles není u všech těles na stejném místě. Rovněž není zachována ani tvůrci metody předpokládaná proporcionalita okrajových podmínek, jelikož jsou vstupní teploty topné vody do těles zcela odlišné od předpokladu autorů metody, například teploty topné vody blíže zdroje tepla a na konci soustavy. Obdobně je to i s výstupními teplotami. Předpokládaná proporcionalita metody je pak zcela značně narušena s malou jistotou předpokladů. Navíc touto indikační technikou ani nelze měřit teplo, které se nám z místnosti ztrácí k sousedům (zaplatíme my ho my a ne soused). Jakoukoliv indikační technikou nelze vůbec teplo změřit.

Nepoužitelnost měření střední teploty tělesa je navíc patrná u různých konstrukcí například deskových těles, pokud není zatékání do více desek paralelním proudem se společným výstupem. Pokud je zatékání do desek například sériové, nebo proměnlivé, pak nelze umísťovat RI podle ČSN EN834 a 835, jelikož se v tomto bodě vůbec nenachází střední teplota tělesa.


I takto se v praxi osazují RI jen aby bylo splněno nařízení vyhlášky. RI je přilepen na konstrukci stojánku otopné lavice. Neštěstím je, když je v objektu instalováno více typů těles, což se stává, když si obyvatelé rekonstruují vnitřní provedení bytů a chtějí používat i různá tělesa, která mají odlišný "design".

Mnoho dalších podrobností o uvedených skutečnostech také obsahuje zveřejněná Analýza proveditelnosti instalace měřicích zařízení dodaného tepla z 09/2015, která byla zpřístupněna na stránkách MPO (zpracovatelem bylo ČVUT Praha dle řádné smlouvy s MPO).

Jak již známe i z dřívějších let minulosti, hrubým nedostatkem, v našich končinách, bývá ponechání obsahu některých pojmů na úrovni "samorostů", zjednodušeně řečeno, kdysi jsme si do bytů dávali samorosty ze dřeva, které se nám nejvíce líbily = křivé či rovnější, rozvětvené či ve tvaru "klacku". Obdobný princip byl ponechán i s definováním pojmu "indikační" technika.

Jakýkoliv indikátor není měřidlem ve smyslu zákona o metrologii.

Vývoj pojmu "indikační technika" se posléze rozvíjel stejně, jako vkus sběratelů samorostů. Nevím, kolik typů samorostů se postupem času vytříbilo, ale jsem si jist, že móda samorostů značně upadla. U samorostů je to dáno upadajícím vkusem, ale jak je to s indikační technikou? Nějak postrádá logiku.

Zásadní obrat v pohledu na indikační techniku

nastal vydáním novely vyhlášky 194/2007 Sb., vyšla dne 4.11.2007 pod číslem 237/2014 Sb. a účinnosti nabyla již 7.11.2014, tedy za pouhé 3 dny (!!!). Jak je vidět, MPO podalo nadlidský výkon, protože dokázalo z neznámých důvodů změnit obsah pojmu indikační technika - téměř obratem.

Změna je obsažena ve vyhl. 237/2014, která kromě unáhlené změny obsahu pojmu indikační technika také změnila další skutečnosti:

  1. změnila název vyhlášky
    • podle vyhl. 194/2007 Sb. šlo o "pravidla pro vytápění a dodávku teplé vody, měrné ukazatele spotřeby tepelné energie pro vytápění a přípravu teplé vody a požadavky na vybavení vnitřních tepelných zařízení budov přístroji regulujícími dodávku tepelné energie konečným spotřebitelům".
    • podle vyhl. 237/2014 Sb. již jde o "pravidla pro vytápění a dodávku teplé vody, měrné ukazatele spotřeby tepelné energie pro vytápění a přípravu teplé vody a požadavky na vybavení vnitřních tepelných zařízení budov přístroji regulujícími a registrujícími dodávku tepelné energie".
  2. změnila podmínky pro instalaci měření a indikace
    • doplněním §7a, kde se určuje instalace měření či indikace výhradně podle počtu vstupů a výstupů tepla v bytech - jedno nebo několik míst.
    • podle novely 237/2014 se v §7a odst. (1) písm. a) se v bytě s jedním vstupem a výstupem umísťuje pracovní měřidlo podle zákona o metrologii (vzniká otázka, proč se měřidlo jmenuje "pracovní" a ještě "stanovené"...). Ani toto měřidlo (ač metrologicky přesné) není schopno odpočítat naměřené teplo, které si odebrali sousedé skrze společné stěny a správně by ho měli také zaplatit.
    • podle novely 237/2014 se v §7a odst. (1) písm. b) v bytě s více vstupy a výstupy se umísťuje buď tzv. pracovní měřidlo, které odpovídá požadavkům podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění a to bez ohledu na směrnici 2012/27 EU.

Ve směrnici EU čl. 3 bylo konstatováno: "Pokud použití individuálních měřičů není technicky proveditelné nebo není nákladově efektivní, použijí se pro měření spotřeby tepla na každém radiátoru individuální indikátory pro rozdělování nákladů na vytápění, pokud dotyčný členský stát neprokáže, že instalace těchto indikátorů by nebyla nákladově efektivní. V těchto případech lze zvážit alternativní nákladově efektivní metody měření spotřeby tepla."

I ve směrnici je patrný naprostý nonsens, totální nepochopení fyzikální podstaty měření tepla, které nelze indikátorem uskutečnit, a i přes to byl tento argument i u nás využit (zneužit?) k prosazení povinnosti instalovat indikátory a rozdělovat náklady na základě matematicko-statistické hry, pravidla vypracovalo MMR na základě vyhlášky MPO o povinnosti instalace indikátorů bez zhodnocení nákladové efektivnosti. Pokud by instalaci těchto psychosomatických pomůcek, kterými jsou indikátory, nenařídilo MPO, pak by MMR nemohlo vypracovat zase pravidla pro rozdělování nákladů na vytápění, nebylo by o co se "opřít" a muselo by se účtovat zřejmě podle velikosti vytápěné plochy, což je stále doposud nejlepší a nejspravedlivější metodou ze všech doposud používaných. Ve směrnici EU se lze také dočíst, že EU nepožadovala vypracování jakýchkoliv pravidel pro rozdělování nákladů, nicméně to nezakázala, opět jde o iniciativu v ČR.

V souvislosti se "zvážením alternativní nákladově efektivní metody měření spotřeby tepla" podle EU mne nenapadá, co by to mohlo být, když známe jediné správné měřidlo = kalorimetr. Pravděpodobně tvůrce věty očekává, že se stane zázrak a kalorimetr se bude jmenovat jinak...

Zajisté bude čtenáře zajímat, zda existují veřejnosti přístupné postupy, či návody, jak správně dospět k odůvodnění efektivnosti nákladů na pořízení psychosomatických pomůcek, jako jsou indikátory. Nejsem si jist, zda byly vyčerpány všechny možnosti, ale existuje řada pokusů k získání konkrétních závazných postupů odborných firem na českém trhu ohledně poskytnutí konkrétního výpočtu nákladové efektivnosti instalace jejich indikátorů pro skutečný objekt ještě před rozhodnutím o instalaci některého typu indikátorů, doposud se to nepodařilo, jejich argumentace spočívají výhradně v deklarativním prohlášení, že indikátor přinese úspory až 30 %. Přitom indikátor (na rozdíl od termostatické hlavice) nemá žádnou přímou zpětnou vazbu na dodávky tepla do tělesa. Za normálních okolností by stačilo naučit lidi správně používat termostatickou hlavici, a to za pár korun nákladů na přednášky a ukázky zacházení s otopnou soustavou. Bez použití termostatické hlavice žádný indikátor nic neušetří. Pokud se ušetří, jde o psychosomatické úspory člověkem, anebo o přisvojení si úspor z důvodu provedených souběžných jiných opatření, jako je seřízení otopné soustavy na základě výpočtu správných fyzikálních parametrů topné vody třeba po zateplení a jejich nepřetržité dodržování při provozu. V takto koncipovaných úsporných otopných soustavách nelze plýtvat teplem, a proto se indikátory stávají zcela zbytečnými. Dokonce jsou i případy domů, kde jsou instalovány indikátory, dům byl zateplen a spotřeba se nezměnila anebo naopak vzrostla(!!!). Indikátory jsou drahou náhražkou podstatně efektivnějších technických řešení vedoucích k maximalizaci úspor bez omezování tepelné pohody podle vyhlášky 194/2007 Sb.

Normální člověk má najednou dilema se v problematice vyznat, a to z důvodů nesprávně formulovaných opatření a podmínek podle vyhlášky 194/2007 Sb. Nejdříve šlo o indikační techniku v duchu ČSN EN 834 ..., posléze o vícečetná zařízení na rozdělování nákladů na vytápění.

Novelou 237/2014 Sb. vyhlášené povinné instalace některé ze tří metod již nejsou indikační technikou, ale mají společné pojmenování "indikátory pro rozdělování nákladů na vytápění". Jde sice o formálně odlišný pojem, ale ty indikátory pracují stále na stejném principu a stále mají stejné nedostatky a stále se podle nich nedá určit spotřeba tepla ≈ nejsou za tím účelem konstruovány. Novela nařídila povinnost instalace a umožnila výběr ze tří metod:

  • indikátory pro rozdělování nákladů na vytápění místností otopnými tělesy, které se instalují na každé těleso (například bez ohledu na různorodost konstrukce v zatékání topné vody do desek)
  • indikátor instalovaný na odtokové trubce z otopného tělesa
  • přístroj se snímačem teploty vnitřního vzduchu ve vytápěném prostoru a teploty venkovního vzduchu ve dnech vytápění v otopném období ...

Uvedl jsem, že byly změny přijaty unáhleně, jelikož není známo jak, kdy a kdo testoval rovnocennost všech tří metod indikace. Normálně by se dalo očekávat, že zákonodárce, v tomto případě MPO, před vydáním striktní vyhlášky o povinné instalaci indikátorů, bude nejdříve zkoumat na praktickém provedení instalací, jaké jsou korelace mezi zamýšlenými metodami, které chce nařídit.

Důkazem unáhlenosti výběru metod bez komparace výsledků v jednom společném objektu je nespokojenost uživatelů a trvalé hádky i odborné veřejnosti. Pokud by byl výběr založen na fyzikálně odůvodněné podstatě nařízených metod, rozhodně by nebyla ani dlouhotrvající a obsáhlá debata o nich. Každý, kdo byl vycvičen na správnosti fyziky by nemohl přinést řadu protiargumentů, kdyby na tomto principu byla koncipována i vyhláška. Nikdo například nepopírá Ohmův zákon, gravitační a jiné zákony ... termodynamické zákony jsou snad výjimkou?

Komplikovaná legislativní konstrukce vyhlášek ≈ nesrozumitelnost

Vyhlášku 194/2007 Sb. a novelu Vyhl. 237/2014 Sb. lze považovat za podřazenou normu pod energetickým zákonem 406/2000 Sb, v tomto případě podle úpravy v zákoně 318/2012 Sb. a v duchu §7odst. (4) písm. a) o povinnosti vybavit tepelná zařízení regulujícími a registrujícími přístroji, ale za podmínky, že to bude učiněno podle právního prováděcího předpisu, tedy zřejmě podle vyhl. 194/2007 Sb. či 237/2014 Sb.

Jenže ve stejném zákoně 318/2012 Sb. §7 odst. (6) písm. c) je uvedeno: "pro byty ve vlastnictví společenství vlastníků jednotek, pokud společenství vlastníků jednotek vyjádří souhlas (podle zákona 72/1994 Sb.) s odlišnými pravidly (rozuměj vytápění), za podmínky nepřekročení limitů stanovených prováděcím právním předpisem a neohrožením zdraví a majetku; nepřekročení limitů se prokazuje energetickým posudkem."

Jestli tedy platí, že zákon má vyšší moc než vyhláška, potom stačí dodržet limity vyhlášky a potom lze dodržovat odlišná pravidla (viz odstavec výše). Měrné ukazatele prakticky nejsou nikde uvedeny, mají se vypočítat podle přílohy č. 3 k vyhl. 194/2007 Sb. anebo podle vyhl. 148/2007 Sb. o energetické náročnosti budov. Ve vyhl. 237/2014 Sb. tato podmínka není. Navíc má příloha č. 3 dva metry, jak posuzovat měrné ukazatele.

Jeden "metr" ukládá výpočet měrného ukazatele podle vzorce q1 = 1,2 x Qd/Ag, kde Qd je dodaná energie v GJ/rok a Ag je celková podlahová plocha. Například pro 600 G/r a plochu 8500 m2 je měrný ukazatel q1 = 1,2 x 600/8500 = 0,0847 GJ/m2.

Druhý "metr" ukládá výpočet měrného ukazatele podle vzorce q2 = 1,2 x Qd/(Ag x D°), kde Qd je dodaná energie v GJ/rok a Ag je celková podlahová plocha. D° je počet denostupňů. Navíc se nikde neuvádí, jaká by měla být vztažná vnitřní teplota a s jakou intenzitou větrání se počítá. Vytápěná část objektu není vytápěná průměrně na 18 či 19 °C, ale nejméně na 21 °C a více. Teplo nedodáváme do nevytápěných prostor ap., i když skrze tyto prostory teplo z bytů uniká ven.

Z praxe je jasné, že spotřeba 600 GJ/r vztažená pouze na velikost plochy je liché vyjádření stavu měrné spotřeby, jelikož naprosto ignoruje intenzitu zimy v daném roce. Zvýšená účinnost spočívá v tom, když dokážeme snížit měrnou spotřebu ve vztahu k intenzitě zimy, a ne kolik jsme v daném roce spotřebovali energie.

Takto triviální výpočty si dokáže vypočítat každý správce objektu, stačí si obstarat počet denostupňů z ČHMÚ, ale podle zákona 318/2012 Sb. §7. odst. (6), písm. c) tak může učinit jen osoba, která je oprávněna vydávat autorizovaný energetický posudek. Není třeba toto chápat, že mám něco proti energetickým posudkům.

Komplikovaná legislativní konstrukce vyhlášek ≈ neujasněnost problematiky

Vyhláška 194/2007 Sb. i novela 237/2014 Sb. jsou postaveny na neprověřených základech a realizovatelném promyšleném konsensu odborné veřejnosti ve vztahu k celé veřejnosti. I přes pravděpodobné sestavování komisí pro řešení cit. problematiky je rozhodování vyústěno v dohodnutý závěr, který spíše zohledňuje něco jiného než technickou a fyzikální podstatu, která maximálně ovlivňuje i výrobu, distribuci a spotřebu tepla, vč. konečného řešení nákladovosti a energetické účinnosti. V mnoha případech se jako červená niť šíří ve veřejnosti nepochopení rozdílu mezi účinností užití energie a úsporami. Rozdíl je minimálně v tom, že i při účinnosti procesu 99,9 % může být provoz neúsporný a naopak(!!!). Plýtvat se dá i při vysoké účinnosti. Úspory nejde zvyšovat tam, kde je již na definovaných podmínkách dosaženo minimum spotřeby. Například není možné snižovat větrání obytných budov na intenzitu výměnu i = 0 jen proto, aby se zvýšila teplota vzduchu v místnosti nad rámec pravidel vytápění. Když se přestane odebírat teplo na ohřev vzduchu, nelze z tohoto důvodu vykázané snížení spotřeby tepla úspory vydávat za zvýšení účinnosti.

Pokud jakýkoliv předpis v oblasti energií nectí přírodní zákony, nemůže být dosaženo zvyšování účinnosti a ani úspor. To platí i o vyhláškách MPO a následně i MMR. Působí to dojmem, že jsou členy pracovních skupin tvůrce předpisů především ti, kteří prosazují své výrobky a služby.

Mnoho odborníků v oboru by očekávalo, že MPO provede nebo zadá provedení porovnávacích zkoušek, které budou založeny na vybavení stejného objektu všemi zamýšlenými metodami. Taková reálná zkouška v naprosto stejných podmínkách pro každou metodu s odlišnou indikační technikou by také reálně prokázala, zda a s jakou korelací jsou výsledky rozdělení nákladů na vytápění shodné, anebo alespoň velmi přibližné, které by opravňovaly postavit na stejnou úroveň všechny metody. V praxi se neustále ukazuje, že když se použijí různé metody na stejný objekt, ale data jsou sebraná jen jednou metodou, pak jsou výsledky velmi odlišné a jejich chyba bývá také velmi často větší, než kdyby se provedl výpočet podle velikosti vytápěné podlahové plochy.

Tak, jak byl výběr metod do vyhlášky proveden, není obvyklý. Povinnost instalace některé ze tří metod je tedy založeno výhradně na abstraktní prezentaci a prosazení své metody příslušným výrobcem a dodavatelem.

Jako příklad lze použít jeden graf, který byl zveřejněn výrobcem a dodavatelem indikace na odtokové trubce z tělesa a je dostupný veřejnosti z časopisu ČMBD 4/2016.


Křivka A (červená) má podle autora zobrazit teplo dodané otopným tělesem, tedy zřejmě teplo, které by naměřil kalorimetr podle metrologie, což by bylo množství tepla, které by se mělo uživatelům účtovat. Tak to bylo od začátku vnímáno, protože to tak bylo prezentováno a bylo "hnacím motorem" tržní myšlenky o "spravedlivém rozdělování nákladů". Každý si zaplatí tolik tepla, kolik odebral, což je údajně stejné jako u plynu, elektřiny, ap. Tato myšlenka byla bez hlubších analýz o dopadech na obyvatele unáhleně přijata a unáhleně byly také uzákoněny technické prostředky k realizaci této myšlenky. Bohužel, těm, kteří takto uvažovali nutno říci, že teplo je zcela odlišná "věc" a proto je poměrně obrovský rozdíl mezi množstvím, které "prošlo" tělesem (odebrané teplo) a tím množstvím, které zůstalo po nechtěném přesunu skrze stěny k sousedům (spotřebované teplo) a naopak. Ne malou roli mají také tepelné zisky = velké na jihu a skoro žádné na severu!!! Na jihu jsou prakticky v plné výši a na severu prakticky nulové. Přitom se uvažuje se zisky například z oslunění ± 30 až 40 %. Tzv. polohové koeficienty používané v praxi ne zcela korespondují s realitou.

Praxe ukázala, že je pro obyvatele bytových domů nepřijatelné rozložení spotřeby tepla podle červené křivky, i když by mohlo být pravdivé. Okrajové byty "chrání" středové byty. V tomto směru mohu odkázat na své autorské články v TopIn č. 5 a 6/2016 a v č. 2/2017. Je otázkou, jak věrohodná jsou čísla červené křivky A, když podle mého názoru autor realizuje pouze indikativní metody, a ne měření kalorimetrem na každém tělese (možná to autor vysvětlí...).

Nepřijatelný rozptyl hodnot podle křivky A byl autorem grafu korigován násobkem velikosti započitatelné plochy bytu, metoda byla nazvána modifikovanou. Když však vynásobil červené body velikostí započitatelné plochy, změnila se křivka A červená na křivku B modrou, ale ve zcela jiných proporcích mezi maximem a minimem a ta se tzv. "vejde" mezi limity minima a maxima podle pravidel MMR. I když jsou výsledky modifikovány a neodpovídají preambuli, že má každý uhradit tolik, kolik spotřeboval, nikdo se tím nezabývá. Podstatné je totiž to smazání rozdílů v platbách a na to občané slyší dobře.

Dokonce (spolu)autor modifikované metody docela tvrdě kritizuje ty, kteří používají indikátory podle normy ČSN EN 834 a 835 a označuje tuto metodu za nepřijatelnou a nesprávnou a irelevantní.

MPO, jako tvůrce novely 237/2014 Sb. i přes tyto nesrovnalosti setrvává na stanovisku ohledně instalace indikátorů. Paradoxně je nejspíše z důvodů jakéhosi "klidu" jednodušší rozpory mezi protagonisty (vzájemnými rivaly) různých metod neřešit a raději bez důkladného posouzení a ověření s komparací všech metod uznat, nebo vyloučit ty nesprávné.

I když tzv. "probleskly" informace, že MPO hodlá v rámci svého legislativního procesu provést nějaké úpravy formou výjimek, které by umožnily neinstalaci indikátorů či měřidel podle metrologie. Od konce roku 2014 se prozatím nic nestalo. Již jsme v roce 2017 a žádná změna v legislativě.

Z veřejně dostupných dokumentů parlamentu, senátu a europoslanců je patrné, že probíhají různá jednání ve smyslu odstranit tvrdost vyhlášky MPO a podstatně lépe formulovat podmínky a efektivitu měření spotřeby tepla, což působí jako ochranný štít a vytváří prostor pro čekání = nečinnost tvůrce vyhlášky. Toto čekání je nežádoucí již proto, že dožívají různé instalace indikátorů, spotřeby tepla jsou různými technickými (neindikátorovými) opatřeními sníženy na minimu (až dno) a tudíž již není kde bez dalšího zateplování, atd. šetřit teplem. Investice do obnovy indikátorů tedy postrádá efektivnost všeho druhu. Přesto platí povinnost instalací indikátorů(!!!). Občané to asi rádi zaplatí...

A to bychom asi nebyli v našem Česku, kdyby se kolem indikací neděly i jiné věci, tzv. ve jménu zákona. Co se děje? Prostě to, že se zastánci instalací vyjmenovaných metod indikací podle novely 237/2014 Sb. obracejí na kontrolní orgán, kterým je energetická inspekce a dostávají tak celá společenstva vlastníků či družstevníků do finančních problémů, jelikož kontrolní orgán je ze zákona oprávněn za nedodržení i nesmyslných povinností, udělit nemalé pokuty.

Je to bohužel smutná zkušenost, neboť byt bez indikátorů nemůže nijak ohrozit ani zdraví a ani ekonomiku objektu. Kdyby si všichni uživatelé uvědomili, že:

SPRÁVNÉ POUŽÍVÁNÍ TERMOSTATICKÝCH HLAVIC NA TĚLESECH JE NEJÚČINNĚJŠÍM PŘÍSTROJEM K HOSPODÁRNÉMU A VYSOCE EFEKTIVNÍMU VYUŽÍVÁNÍ TEPLA.

Indikátor bez přímé zpětné vazby a bez termostatické hlavice a její správné obsluhy je naprosto zbytečným přístrojem. Přetápění lze také zabránit jednoduše bez indikátorů, a to fyzikálně správně navrženou a funkční technologií s měřením a regulací na patě domu.

V jedné české písničce se zpívá "zpátky do trenek...". Tuto písničku již tak trochu zpívají i klimatologové v oblasti ochrany krajiny a půdy, neboť již mají všichni dost udusané půdy, vymýcených poldrů a remízků, meliorací vysušujících půdu atd.

 

Hodnotit:  

Datum: 3.5.2017
Autor: Ing. Vladimír Galád   všechny články autora



Sdílet:  ikona Facebook  ikona Twitter  ikona Google+  ikona Linkuj.cz  ikona Vybrali.sme.skTisk Poslat e-mailem Hledat v článcíchDiskuse (34 příspěvků, poslední 23.05.2017 23:54)


Projekty 2017

Normy

Knihovna FM

Odborné semináře TZB-info

Odborné semináře - Správa a provoz nemovitostí, FM v praxi
Správa budov, úspory energií a správa technického zařízení od předních odborníků. Témata přizpůsobíme vašim potřebám. Školení vícedenní i na 1 den na vybrané téma. Máte dotazy nebo zájem o školení?
Přečtěte si reakce účastníků 5 denních seminářů 3+ 2 dny s certifikátem:
Podzim 2013: Praha 6 Petřiny
Únor 2014: Hotel Golf, Praha
Podzim 2014: Aquapalace Hotel Prague
Podzim 2015: Aquapalace Hotel Prague
Podzim 2016: Aquapalace Hotel Prague
Březen 2017: Aquapalace Hotel Prague


účastníci semináře FM

Spolupráce

Česká pobočka mezinárodní asociace Facility managementu (IFMA CZ) www.ifma.cz

Odborný garant

Petra Gütterová

Partneři - Facility management

logo ista
logo Mark2 Corporation
 
 

Aktuální články na ESTAV.czStředočeský kraj rozdělí v kotlíkových dotacích od 4. října přes 500 mil.Jak vyčistit vzduch ve městech? Stěna z mechu může pomociJak bezpečněji bydlet se dozvěděli účastníci konference ESTAV.czDruhý den právní poradny zdarma na stánku ESTAV.cz