prof. Ing. Jiří Bašta, Ph.D.

V závěrečném dílu seriálu o návrhu podlahového vytápění je uveden příklad návrhu, který vychází z dříve uvedených vztahů a je koncipován tak, že odpovídá teorii i praxi. Není však v plném souladu s ČSN EN 1264 - 1 až 3. Uvedený způsob výpočtu ale splní její požadavky.

Podlahové vytápění vytvořené na suchý způsob pracuje s vyššími teplotami otopné vody. Přívodní teplota vody se pohybuje v rozsahu 40 až 70 °C. U mokrého způsobu je předpokládaná teplota přívodní otopné vody 35 až 55 °C a podlaha pracuje s měrným tepelným výkonem nad 50 W/m².

Volba podlahového vytápění, jako prostředníka k zajištění tepelné pohody, je dána objektem samým. Ten musí splňovat tepelnětechnické vlastnosti tak, že průměrná tepelná ztráta by měla být menší jak 20 W/m³ eventuálně průměrná roční spotřeba tepla nižší než 70 až 80 kWh/m².

Třetí díl seriálu o velkoplošném vytápění - teorie se věnuje stropním otopným plochám. Základní rozdělení dle provedení s průvodními obrázky a výpočtovým postupem návrhu otopné plochy u konkrétního příkladu.

Velkoplošné vytápění, ať už v podobě podlahy, stěny či stropu, umožňuje sdílet teplo do vytápěného prostoru převážně sáláním, vnitřní povrchové teploty stavebních konstrukcí jsou pak vyšší než je teplota vzduchu. Seriál článků v rámci projektu teorie na webu je určen pro studenty vysokých škol, nebo jako pomůcka na zkoušky pro autorizované inženýry v oboru TECHNIKY PROSTŘEDÍ.

Přepočet tepelného výkonu - teorie tepelného výkonu otopného tělesa se správným stanovením opravného součinitele na teplotní rozdíl.

Klasický návrh otopných těles zohledňuje tepelnou pohodu uživatele v menší míře než nový způsob návrhu, který prezentuje autor a je označen jako návrh zohledňující tepelnou pohodu uživatele. Článek podrobně popisuje a porovnává oba způsoby návrhu.

Článek se věnuje rozdělení a hodnocení charakteristik otopných těles. V závěru jsou uvedeny výsledky provozních měření náběhů teploty otopného tělesa pro různá zapojení. Během krátké doby bude článek doplněn o animace náběhu.

Efektivita vytápění kondenzačními kotli je dána teplotou jádra spalin v oblasti přívodu vratné vody. Pro různé teplotní režimy kondenzačních kotlů tak lze, na základě znalosti teploty vratné vody, stanovit tři charakteristické fáze: bez kondenzace, s částečnou kondenzací a s úplnou kondenzací s odpovídajícím podílem získaného tepla.

Druhý díl je věnován stěnovému a stropnímu vytápění. Je uvedena teorie součinitele přestupu tepla dle druhu vytápění a dílčí specifika pro stanovení podílu sálavé a konvekční složky.

Seriál článků věnovaný převážně sálavému elektrickému vytápění shrnuje veškeré důležité skutečnosti, které jsou klíčové jak při rozhodování o volbě druhu vytápění, tak i při návrhu elektrického vytápění. První díl je věnován elektrickému podlahovému vytápění a to všem jeho variantám - přímotopné, akumulační i poloakumulační.

Článek porovnává teplotní pole u deskových otopných těles při různých způsobech napojení. Teplotní pole získaná počítačovou simulací jsou porovnávána s experimentálně zjištěnými hodnotami.

Teoretická základna je seriál článků se zaměřením na teorii základních regulačních prvků. Je určen především odborné veřejnosti, studentům, projektantům nebo provozovatelům tepelných soustav. Cílem je dostupnost teoretických informací s uvedením příkladů návrhu regulačních prvků do otopných soustav. Tento díl je věnován praktickému příkladu návrhu termostatických ventilů u otopných těles.