Motto letošní prázdninové foto soutěže TZB-info je "staré a nové"

Datum: 28.6.2012  |  Autor: Bc. Oldřich Rejl, redakce

I v letošním roce se těšíme na vaše fotografické úlovky. Vyhlašujeme 2. ročník soutěže fotografiií čtenářů TZB-info. Soutěžit budou fotografie budov, kde se potkává historie se současnou architekturou. Setkání starého a nového lze řešit zajímavě a dobře. Soutěž startuje 2.7.2012, sledujte náš facebook.

Staré a nové

Letošní téma prázdninové fotosoutěže TZB-info je velmi inspirativní. A nejen pro soutěžící fotografy. Je to problematika, s jakou se zvláště v českém prostředí, kde máme vysoký podíl historických budov a památek, setkávají architekti často a nutno dodat, že se jedná o opravdu lákavé téma. Ač si to někdy neuvědomujeme, potkáváme takové případy na každém kroku.

Jak se s takovým tématem architekti popasují, záleží na osobní invenci, vzdělání, názoru a legislativních i ekonomických možnostech. Nelze zde obecně stanovit nějaké zaručené postupy, nelze vytvořit tabulky, jak se k takovéto problematice má přistupovat, vždy je samozřejmě nutné posuzovat konkrétní případ. V zásadě však potkávání starých staveb s novými může probíhat trojím stylem.

Je možné novou stavbu (stavební úpravu apod.) vytvořit jako co nejvěrnější kopii původního stavu. Tím se zajistí, že to, jak stavba vypadala dříve, bude předáno i generacím budoucím, že se nepoškodí estetika a výtvarné záměry původního tvůrce. Je však nutné pečlivě zkoumat historické prameny a často i stavební postupy. K takovéto strategii obecně má asi smysl se ubírat, pokud dostavba či stavební úprava není velkého rozsahu a pokud známe přesné původní řešení a to nejlépe i materiálové. Větší zásahy a záměny můžou sic neublížit estetice stavby, její skutečná hodnota, totiž historická, se snižuje.

V případě zástavby proluk mezi historickými objekty, dostaveb většího rozsahu apod. již mají architekti zpravidla větší rozsah možností a to zapojení nových materiálů a forem. Může jít o tvorbu, které svoji vůdčí myšlenkou a celkovým působením stavby tvoří odkaz na původní architekturu, avšak svoji formou a použitými materiály jasně dává najevo současnost, dobu ve které byla vytvořena, aniž by si snažila hrát na repliku. (Příklad Tančícího domu v Praze – věž domu na nároží, navázání ale rozvlnění původního členění fasády, pohled z druhého břehu řeky či z vyhlídek vrchu Petřína dává stavbu do širších souvislostí a tento princip je krásně viditelný).

Třetím způsobem jak k takovému dílu přistoupit je možnost vytvořit něco zcela nového, bez jakýchkoli zdánlivých souvislostí s původními objekty. Záměrně je zmíněno slovo zdánlivé, velmi často můžeme vidět příklady, kde staré a nové vypadá naprosto odlišně, přesto však spolu hmoty a materiály skvěle ladí. Ze stavby je pak dobře patrný její život, část že dosloužila a na její místo přišla nová generace. Takové řešení se často uplatní v případech, kdy se mění funkce stavby a snad vždy v interiérech.

Zajímavým, nedávno diskutovaným tématem, představeným na výstavě v prostorách Fakulty stavební ČVUT, je porovnání přístupu ke změně funkcí podkroví budov v historických jádrech Vídně a Prahy.
Původní střešní krajina byla podobného rázu v obou městech. Praha se stále snaží o jakési zakonzervování střešní krajiny, které však v souvislosti se změnou využití podstřešních prostor se daří jen z části. Nové funkce totiž vyžadují denní světlo a tak se povolují všemožné výjimky a řeší se tvarování světlíků a materiál krytiny tak, aby oko laika nepoznalo zásah. Oku odborníka však neunikne, že mnohé ze světlíků na střeše nemají co dělat a celá hra je pouze kamufláž, snažící se udržet celkový historický výraz. Je to správná cesta? Jaká je skutečná historická hodnota takového panoramatu? V případě Vídně, se na střechách setkáváme spíše s novotvary, které jsou „novodobými čepicemi“ starých objektů. Střešní krajina tak získává naprosto nový ráz, ne historický, ale moderní, využívající hliníku, skla, oceli. Stavby jsou však jaksi „pravdivější“ – nesnaží se předstírat historii, jasně nám říkají, z jaké doby jsou, ze kdy pocházejí. Lze se zeptat obdobně: Je toto správná cesta, když hodnotnému historickému jádru, starému stovky let nasadíme moderní čepice, avšak na druhou stranu neklameme pozorovatele? Názor ať si každý udělá sám. Třeba se od Vás, čtenářů, setkáme v soutěži s takovým příkladem.

Samozřejmě na celou problematiku má vliv i Národní památkový ústav. A to především pokud se jedná o chráněnou památku či území, zde je vyjádření NPÚ nezbytnou podmínkou pro udělení stavebních povolení. Památková péče je u nás o to složitější, že hustota zastavění našeho území historicky významnými objekty je velmi vysoká, na druhou stranu s ní díky tomu máme v republice bohaté zkušenosti.

A nemluvíme tu pouze o stovky let starých stavbách, nýbrž i o dědictví industriální doby. Nejtypičtějším českým příkladem budiž Ostravsko, ale i některé části Prahy (žižkovské nákladové nádraží apod.). Revitalizace a adaptace brownfields zanechaných obrovskými podniky těžkého průmyslu nemusí být jen velkým problémem. Jsou – pokud je politická vůle a ekonomické podmínky – i obrovskou příležitostí. Je to naprosto nový rozměr nabízející netradiční prostory, které je možno adaptovat na rozličné formy od bydlení po muzeum. Navíc často s dokonalým vyzněním průmyslového designu, který je nejen velmi efektní, ale zachovává v paměti svoji původní formu. Přístup k takovýmto památkám je možná o něco jednodušší, estetika zde v původním záměru nebyla, cílem byla účelnost a funkčnost. Ta však již není možná, proto pro změny funkce je třeba někde něco ubrat, někde něco přidat, stále to však bude industriální čtvrť, odkazující na svoji historii.
Do sporů odborné veřejnosti se tak dostávají záměry, které navrhují původní území naprosto popřít, vytvořit čistou plochu bez jakéhokoli využití původních fragmentů a vystavět zcela nový, historií nepodložený záměr. A opět se musíme ptát, co je lepší cestou: Zničit historickou paměť místa a vystavět zcela novou a skvěle fungující čtvrť? Uchovat genia loci místa, ale za jistých ústupků oproti propracovanosti funkce?

Tento článek si nebere za cíl Vás přesvědčovat. Má být spíše malým exkurzem do náhledu architekta při řešení takovýchto problémů. Má být inspirací před soutěží. Nelze však bez diskuse říct, co je v architektuře správné a co již ne – od deseti lidí na toto téma získáte alespoň dvanáct názorů.

Podmínky soutěže a další informace k fotosoutěží TZB-info 2012 budou na našem facebooku i na TZB-info od 2.7.2012

 

Hodnotit:  

Datum: 28.6.2012
Autor: Bc. Oldřich Rejl, redakce   všechny články autora



Sdílet:  ikona Facebook  ikona Twitter  ikona Blogger  ikona Linkuj.cz  ikona Vybrali.sme.skTisk Poslat e-mailem Hledat v článcíchDiskuse (žádný příspěvek, přidat nový)


 
 
 

Aktuální články na ESTAV.czStavaři očekávají v příštím roce růst sektoru o 3,3 procentaStavebním firmám začínají chybět dělníciPříprava garáže a vrat před zimou