Elektromagnetické pole a zdravotní rizika (III)

Datum: 7.7.2005  |  Autor: Ing. Jaroslav Novák  |  Zdroj: Elektroinstalatér 1/2005

Článek volně navazuje na dva předcházející díly publikované před více než rokem. Problematika působení elektromagnetického pole na lidské zdraví tehdy vyvolala mnoho reakcí a rozsáhlou diskuzi. Z osobních dotazů a z diskuze na Internetu bylo zjištěno, že předchozí článek byl napsán příliš odborně a nebyl v některých otázkách pochopen.

Motto:
Prof. Erhard: "Musíme-li s elektronikou žít, pak ještě na ni nemusíme umírat."

Smyslem článku publikovaného na uvedené téma v časopisu Elektroinstalatér č. 5-6/2003 a na internetovém portálu TZB-info bylo upozornit na:

  • nárůst umělých zdrojů elektromagnetického pole (EMP) na začátku 21. století v souvislosti s bouřlivým rozvojem bezdrátových technologií, protože rizika znečišťování životního prostředí či zdravotní rizika si zatím nepřipouštíme (elektrosmog);
  • neutěšený stav legislativy v této oblasti, která umožňuje posuzovat vliv EMP jednotlivými institucemi různě, což by nemuselo být na závadu, pokud by to nemělo mít nepříznivé dopady na obyvatelstvo (rušení příjmů a možná zdravotní rizika). Byl analyzován konkretní případ s necitlivým umístěním privátního vysílače VKV v husté zástavbě v Brně, což hygienické limity umožňují, ale telekomunikační zákon a normy ČSN EN, týkající se elektromagnetické kompatibility, nikoliv;
  • možná zdravotní rizika a neochota vědců dohodnout se na bezpečných limitech pro ochranu obyvatelstva před expozicí EMP (neionizující záření).

Z osobních dotazů a z diskuse na Internetu bylo zjištěno, že článek byl napsán příliš odborně a nebyl v některých otázkách pochopen. Vyplynul proto požadavek na konkretizaci uvedených tří bodů a zejména nejvíce dotazů bylo na to, jak se orientovat ve složité legislativě a zda jsou vůbec možná nějaká východiska pro úspěšné jednání s úřady.

Základní problém se ukázal v hodnocení zdravotních rizik. Pokud bychom provedli miniprůzkum veřejného mínění, zjistili bychom tři skupiny obyvatel:

  • Největší skupina obyvatel má intuitivní pocit, že zdravotní rizika existují (nejvíce obav mají rodiče s malými dětmi a velký zájem o tuto problematiku mají občané, kteří chtějí koupit novou nemovitost a v okolí vidí velké množství antén), ale nedovedou se orientovat v protichůdných informacích a vytvořit si vlastní názor.
  • Druhá skupina má naprosto jasno, opírá se o tvrzení, kterému věří, a to, že vědecky nebyl vliv na ohrožení zdraví prokázán, a tudíž že žádná rizika neexistují. Vychází z toho, že elektrosmog není vidět, slyšet ani cítit.
  • Třetí skupina (jedná se o 3-5 %1) obyvatelstva, čili o minoritu) jsou občané citliví na EMP, což jsou hypersenzitivní jedinci, kteří mají již nyní zdravotní problémy, tzv. nespecifické, a v prostředí EMP mají pocity tepla, chladu, brnění, nevolnosti atd. ... (To však neznamená, že ostatní část méně citlivé populace není EMP bioenergeticky oslabována.) Přiznám se, že před deseti lety jsem si myslel, že jde o hypochondry. Deset let jsem se však zabýval aplikací VF elektromagnetoterapie ve zdravotnictví a zjistil jsem, že tato skupina lidí skutečně existuje. Těžko se člověk technického smýšlení srovnává s tímto faktem. Právě tato zkušenost je důvodem mé kritiky přijatého vládního nařízení č. 480/2000 Sb., které na tuto skupinu lidí nebere ohled a hodnotí ji jako statisticky nevýznamnou.


Elektromagnetické pole, elektrosmog, znečištění životního prostředí

V posledních letech nastalo doslova "nasycení" prostoru EMP, což způsobuje zejména velké množství mobilních telefonů, které jsou současně aktivovány. (Jsme toho svědky na ulici, v hromadné dopravě atd.) Nutno podotknout, že se nejedná jen o mobilní telefony a základnové stanice GSM, ale přistupují k tomu další zdroje záření. Zaznamenáváme obrovský rozvoj privátních rozhlasových stanic, televizní vysílače, radarové sítě atd. Dále existuje celá řada bezdrátových sítí, a to celostátních i lokálních různého určení, např. záchranného systému, sítě Ministerstva vnitra, hromadné městské dopravy, sítě vojenského určení, naváděcí systémy na letištích, mikrovlnné spojovací systémy atd. Největší boom je však dnes v bezdrátovém Internetu. Každým dnem jsou uváděny do provozu bezdrátové komunikace pro přenos dat třetí generace atd. Málokdo si však uvědomuje, že i když jednotlivé výše uvedené technické prvky vyzařují samy o sobě hodnoty, které nemusí být zdravotně závadné, vzájemně se ovlivňují (interferují, zesilují, zeslabují atd.) a může skutečně záležet na tom, v jakém místě se právě nacházíme. Prostě na tuto skutečnost se hodí staré české přísloví: "Stokrát nic umořilo osla."


Pro získání představy se pokusím tyto obecně pojmenované zdroje EMP konkretizovat:

  • mobilní sítě GSM, 3 operátoři - počet mobilních čísel v ČR asi 9,7 milionu;
  • počet základnových stanic přibližně 10 tisíc v každém kraji;
  • UMTS - síť třetí generace. S uvedením do provozu došlo ke skluzu, takže se zavedením se počítá až v roce 2006;
    Počet zákazníků nejpoužívanější mobilní technologie GSM dosáhl ve světě 1,3 miliardy uživatelů, v roce 2008 se počítá s tím, že mobil bude mít dvě miliardy lidí a v roce 2015 již to budou čtyři miliardy, což je polovina lidstva;
  • VKV-FM vysílače v ČR se překotně budují. Jde zejména o privátní vysílače, kterých je v současné době v provozu asi 230 a ve schvalovacím řízení jsou další;
  • veřejnoprávní rozhlasové vysílače - ČRo v současnosti využívá cca 120 vysílačů;
  • televizní vysílače - celkový počet asi 1600.

Přesné aktualizované informace včetně počtu, místa instalace a výkonu najdete na Internetu: www.ctu.cz a www.dx.cz.


Digitální rozhlasové a televizní vysílání

Se zahájením digitálního vysílání se počítá v nejbližších letech jak pro veřejnoprávní, tak pro soukromá média. Očekávají se menší náklady a energetické nároky na vysílání i pozitivní ekologické dopady. Rovněž se očekává snížení vysílaných výkonů, což by bylo jistě pozitivní z hlediska elektrosmogu, ale nutnost souběhu digitálního a analogového vysílání způsobí, že očekávání se nemusí naplnit.


Možné trendy vývoje znečišťování životního prostředí:

Varianta a) lineární nárůst (odvozený od 60. let minulého století) představuje optimální řešení dané situace, čímž by byla dodržena ekologická zásada trvale udržitelného rozvoje.

Varianta b) příznivý vliv digitalizace by se měl dostavit až po roce 2010.

Varianta c) nejnepříznivější varianta nelineárního nárůstu - pokud státní orgány nebudou provádět důsledně dozor a monitoring, zejména ve velkých městech.


Neutěšený stav legislativy v ČR

Posuzováním vlivu elektromagnetických vln v ČR se zabývá řada institucí a každá má podle svého hlediska jinak nastaveny limity EMP, které se pohybují řádově v jiných úrovních. To by nemuselo vadit, pokud by to nemělo nepříznivé dopady na obyvatelstvo.

Pro pochopení souvislostí uvádím konkrétní příklad z praxe pro 1 kW vysílač v pásmu VKV.

Instituce Legislativní norma Hledisko Povolená vzdálenost od vysílače Poznámky
- Rada pro rozhlasové a televizní vysílání
- Český telekom. úřad
Normalizace
Zákon č. 231/2001 Sb.


Zákon č. 151/2000 Sb.
ČSN EN 55020
rušení radiových přijímačů 1825 m - udělování licencí
- § 7 písm. y, pokud se provozuje zařízení, které způsobuje rušení, ČTÚ má udělit pokutu až do 5 mil. Kč.
- stanoví požadavky na rozhlasové přijímače VKV bod 13.1.2
109 dBµ V/m=0,3 V/m
Akreditovaná pracoviště EMC, např. EZÚ Zákon č. 22/1997 Sb., o tech. poždavcích na výrobky +
- nař. vlády č. 169/1997 včetně novel 282/2000 Sb.
odolnost elektronických přístrojů 182,5 m legislativně tato oblast obsahuje velký počet norem ČSN EN řady 60 a 61 a je obtížná orientace!
a) pro domácnosti platí limit 3 V/m
b) pro průmysl. podniky .... 10 V/m
(3 V/m podklad pro výpočet vzdálenosti)
MZČR, hl. hygienik ČR + orgány veřejného zdraví Nařízení vlády č. 480/2000 Sb. o ochraně zdraví před neionizujícím zářením zdravotní rizika 19,6 m podklad pro výpočet vzdálenosti je 2 W/m2 (28 V/m). Toto vládní nařízení zneužívají vlastníci či operátoři vysílačů, protože podle této normy mohou postavit 1KW VKV vysílač 19,6 m od obydlí a vysílač GSM 10 W je možné si postavit i do ložnice.
Tab. 1 - Posuzování vlivu elektromagnetických vln 1kW vysílače v pásmu VKV jednotlivými institucemi v ČR


Komentář k tabulce 1
Pro kvalitní příjem rozhlasu by měla být minimální vzdálenost radiopřijímače od vysílače asi 1 825 m, což odpovídá 0,3 V/m. Z hlediska EMC (nemá-li docházet k rušení příjmu při poslechu rádia nebo dokonce k porušení jeho funkčnosti) je minimální vzdálenost radiopřijímače od vysílače 182,5 m, a pokud použijeme přijímač ve vzdálenosti bližší, než je uvedeno, výrobce negarantuje případnou poruchu přístroje, to odpovídá 3 V/m.
V průmyslových areálech může být až 10 V/m.
Zdravotní rizika připouští vládní nařízení č. 480/2000 Sb. až od hodnot 28 V/m v pásmu VKV, což je náš analyzovaný příklad. (Pro úplnost dodávám, že u vyšších frekvencí, na kterých pracují mobilní telefony, je maximální povolená hodnota 58 V/m.)
To znamená, že budeme-li se řídit zdravotními normami, pak nám může být 1 kW vysílač postaven 19,6 m od našeho bydliště, protože podle zdravotních limitů je náš organismus 10x odolnější než elektronické přístroje.

Postaví-li vám vysílač v bezprostřední blízkosti vašeho bydliště, dochází k rušení příjmů radiopřijímačů, televize, poruchám ostatní elektroniky atd., pak jediné možné řešení je odvolat se na takzvanou vyšší právní normu, v tomto případě na telekomunikační zákon, a musí se vám podařit, že nežádoucí zdroj záření bude odstraněn.

Paradoxní je, že preventivně nás před neionizujícím zářením chrání telekomunikační zákon spolu s normami EMC a ne zákony pro zdraví lidu.

Každý si asi položí otázku, proč technické normy jsou mnohem přísnější než normy zdravotní. Domnívám se, že limity jsou odvozeny od potřeb mobilní komunikace. Konkrétně, pokud telefonujeme s mobilním telefonem, který máme přiložen k hlavě, je náš mozek ozařován intenzitou elektromagnetického pole 55-68 V/m, což odpovídá výkonu přibližně 1 W (viz tab. 2). Uvedený výkon potřebuje mobilní telefon k tomu, aby se zajistilo bezpečné spojení se základnovou stanicí GSM. A tyto hodnoty odpovídají hygienickým normám, protože jinak by museli hygienici používání mobilních telefonů zakázat, což si nikdo z nás nepřeje. Tato intenzita je však vyzařována pouze po dobu, kdy z mobilního telefonu voláme, což není 24 hodin denně. Podle mého názoru je však v hygienické normě tato hodnota chybně povolena obecně (tedy ne pouze pro mobilní telefony), takže ji lze zneužít i pro zařízení, která to pro svou funkci nepotřebují a na rozdíl od mobilních telefonů jsou v provozu 24 hodin denně.

Vzdálenost
od antény
mobilního
telefonu
Výkon mobilního telefonu Zdravotní limity:
- pro 900 MHz je výkonová hustota 4,5 W/m2, což odpovídá 41 V/m

- pro 1800 MHz je výkonová hustota 9 W/m2, což odpovídá 58 V/m
0,25 W 0,5 W 1 W 2 W
cm níže uvedená intenzita je ve V/m
100 2,7 3,8 5,4 7,7
75 3,6 5,1 7,3 10,3
50 5,5 7,6 10,8 15,5
25 10,9 15,2 21,8 30,1
10 27,4 38,0 54,7 77,5
8 34,2 47,5 68,4 96,8
5 54,7 76,0 109,0 155,0
Tab. 2

Z tabulky lze vyčíst, jakou intenzitu E [V/m] vyzařují mobilní telefony o výkonu od 0,25 do 2 W do vzdálenosti od 5 cm do 1 m.

Komentář k tabulce 2
Z metodických důvodů je tabulka zpracována pro čtyři vyzařované výkony: 0,25 W, 0,5 W, 1 W a 2 W, a to z toho důvodu, že mobilní telefony nejsou nastaveny na konstantní výkon, ale jejich výkon se průběžně mění podle místa stanoviště, ze kterého uživatel volá.
Z tabulky je zřejmé, že pracuje-li mobilní telefon s výkonem 0,25 W ve vzdálenosti 8-10 cm (tato vzdálenost je počítána ke středu mozku, tedy máme-li mobil přiložen k ušnímu boltci), splňuje zdravotní limit 41-58 V/m vždy. Vyzařuje-li však mobilní telefon 1 W, dochází již zpravidla k překročení stanovených limitů. Jak jsme již uvedli, každý mobilní telefon mění svůj vyzařovaný výkon podle příjmových podmínek. (Tedy od intenzity signálu v místě příjmu, např. pokud používáme mobil v autě, jsme v elektromagnetickém stínu, a aby byla zajištěna komunikace, mobilní telefon musí automaticky zvednout svůj výkon případně až na max. 2 W, což je mnohem rizikovější, než voláme-li venku. Z tabulky zjistíme pro tento případ, kdy máme telefon 10-8 cm od středu mozku, hodnotu 77,5-96,8 V/m a u dětí, které mají menší hlavu, je riziko ještě vyšší. Proto je vhodné používat handsfree sady nebo alespoň držet telefon dále od hlavy.)


Hodnocení zdravotních rizik

Zdravotní rizika se posuzují v ČR od roku 2000 podle nařízení vlády č. 480/2000 Sb., o ochraně zdraví před neionizujícím zářením. Uvedené vládní nařízení je složitě koncipováno (pro definování veličin jsou použity složité matematické vzorce - integrály, mocniny, odmocniny atd.). Schází ale vysvětlení, jak se přišlo na tak vysoké přípustné hodnoty expozice elektrických a magnetických polí. Autoři vládního nařízení se odvolávají na doporučení komise Rady Evropy ICNIRP, je ale zarážející, že dané limity expozice odpovídají potřebám mobilních operátorů. To, co narušuje důvěru k vědeckým autoritám, které se na vyhodnocení podílely, je to, že pro zdůvodnění stanovených limitů se opírají o tvrzení, že bylo vyhodnoceno více než deset tisíc publikací a výzkumných zpráv, přičemž nemálo z nich (tedy značné množství) označili jako "metodicky chybné nebo nedostatečné" k tomu, aby se podle jejich výsledků určovaly hygienické standardy. To bohužel navozuje dojem, že ty, které nezapadaly do předem stanovených požadavků, nebyly brány v úvahu. Zajímavé také je, že tato komise současně sděluje, že průběžně sleduje výsledky výzkumů, a pokud by se objevily poznatky, které by vyžadovaly limity změnit, je připravena to neprodleně učinit. To ovšem současně znamená, že předem i oznamuje, že za tyto limity nenese žádnou právní zodpovědnost.

Klademe si však otázku, zda a jakým způsobem by bylo možno tyto úpravy zpětně provést. Představme si, že za několik let dojde k "nasycení" životního prostředí až do maxima dnešních limitů EMP a praxe prokáže, že je potřeba toto "nasycení" životního prostředí snížit třeba na polovinu. Ptám se, jakým způsobem se to provede a zda ve skutečnosti nejde o nevratný jev?

Dozor a kontrolu dnes provádějí orgány veřejného zdraví, což jsou krajské hygienické stanice, které (dá se říct formálně) provádějí kontrolu výpočtů projektovaných základnových stanic, VKV vysílačů a dalších zdrojů záření. Při kolaudaci se pak provede měření zdroje záření, a to jen v jeho bezprostřední blízkosti a přilehlém okolí. Takže kontrolovaná zařízení prakticky vždy vyhoví vládnímu nařízení. Naivně jsem se domníval, že krajská hygienická stanice zpracovává informační mapu, do které jsou promítány výsledky měření v určitých místech města Brna a ze které je patrno, jakým směrem se naměřené hodnoty mění2). Nic takového však neexistuje, jsou k dispozici pouze protokoly z kolaudací jednotlivých případů. Vzhledem k tomu, že se tyto případy posuzují pouze izolovaně a nebere se ohled na makroprostředí, mám obavy, že stát tímto způsobem ztrácí plošnou kontrolu a není vyloučeno, že za několik let může dojít k ekologickým i zdravotním problémům.

Dnes již neplatí tvrzení hlavního hygienika ČR, že o ochranu zdraví se u nás starají hlavně orgány hygienické služby a že od jejich místních stanic můžeme získat informace o výsledcích měření intenzity elektromagnetického pole v místech, která nás zajímají. Od 1. ledna 2003 došlo k transformaci hygienické služby a měření EMP přešlo na zdravotní ústavy krajů. Přesvědčil jsem se o tom, že rozdělením kompetencí občan získává potřebné informace složitěji než dříve, protože před tím bylo jak měření, tak i kontrola na jednom místě.


Jakou má občan za uvedené situace možnost získat informaci o úrovni EMP?

(od úrovně EMP se posuzují případná zdravotní rizika)

  1. za uvedenou službu zaplatit akreditované firmě;
  2. podat stížnost na krajskou hygienickou stanici, kde musí popsat své zdravotní potíže, ke kterým došlo od nainstalování různých zdrojů záření (vysílačů) v blízkosti jeho bydliště (měření na základě stížností je bezplatné);
  3. dochází-li k rušení jeho radiového příjmu či televize, podat stížnost na ČTÚ nebo Radu pro rozhlasové a televizní vysílání.

Pokud získáme konkrétní informaci o úrovni naměřených hodnot, pak při hodnocení možných rizik, zejména u senzitivních jedinců, postupujeme podle závěrečného doporučení, které je podrobně popsáno v části 2.

Je nutné si i uvědomit, že VF elektromagnetické pole nemusí být jen škodlivé. Především starší populace ví, že v našem zdravotnictví např. při elektroléčbě se dnes běžně používá VF elektromagnetoterapie, diatermie a využívá se jak tepelných, tak i netepelných účinků. Lékaři však musí pro každého pacienta přesně nastavit expoziční doby, dávky záření, režim pulzní nebo kontinuální a zvažují se ještě kontraindikace tak, aby se dostavil požadovaný léčebný efekt a nedošlo k poškození zdraví. Každý pacient má jiný práh citlivosti na EMP a vůbec na elektroléčbu, např. TENS metoda a rozsah citlivosti je velmi široký. Z uvedeného je tedy zřejmé, že lékaři se v konkrétních případech nemohou řídit podle limitu SAR 2 W/kg* a výkonové hustoty 4,5-9 W/m2, tedy ozařovat člověka 24 hodin denně, ale podle citlivosti a kontraindikací pacienta stanovit individuálně dobu, po kterou může být pacient léčen.

To potvrzuje mé pochyby, zda lze pro veškerou populaci v Evropě stanovit jeden limit, aniž by byly brány v úvahu ostatní faktory (diabetici, poruchy srdečního rytmu, gravidita, juvenilní diabetes mellitus, TBC, dále komunita senzitivních jedinců, děti, staří občané, osoby s kardiostimulátory, ...).


Životní prostředí jako "mikrovlnná trouba" v 21. století

Tím, že došlo k uvolnění zdravotních limitů, stačí, abychom v připravované novele telekomunikačního zákona vypustili větu týkající se zařízení, které způsobuje rušení a pak již legislativně nic nebrání tomu, abychom si z životního prostředí za několik let vytvořili "mikrovlnnou troubu" s intenzitou EMP o hodnotě několik desítek V/m. Zákony o elektromagnetické kompatibilitě nejsou vážnou překážkou. Česká obchodní inspekce provádí ze zákona dozor a kontroluje, zda přístroje mají prohlášení o shodě. Inspekce však nemá žádné vybavení měřicí technikou pro kontrolu EMP, čili jedná se spíše o formální akt, který je prováděn na základě podnětů občanů.

Ministerstvo životního prostředí ještě nezaregistrovalo elektrosmog jako fenomén 21. století. Je pravda, že se zabývá světelným zákonem, což je jen dílčí problém (světlo je jen nepatrná část EMP). Zástupci tohoto ministerstva dosud tvrdili, že znečištění EMP nepatří do jejich kompetence a že je to záležitost Ministerstva zdravotnictví.

Ministerstvo zdravotnictví má nyní jiné starosti. Stanovisko hlavního hygienika ČR je známé a podrobili jsme ho racionální kritice. Nevadí mu, že vládní nařízení lze aplikovat na makroprostředí a provozovatelé nás mohou trvale exponovat hodnotami 28-58 V/m. Domnívám se proto, že by se měla provést novelizace nařízení č. 480/2000 Sb. tak, aby tyto limity byly použitelné pouze pro mobilní telefony.
V tomto desetiletí se situace mění, až dosud jsme byli odkázáni na laboratorní ověřování účinků a tvrzení některých vědců, že nám žádné riziko nehrozí. S ohledem na popsaný neutěšený stav legislativy v ČR a předpokládaný růst EMP si občané budou moci brzy ověřit účinky přímo na sobě; půjde zejména o hypersenzitivní jedince, jejichž počet bude pravděpodobně stoupat. (Tak, jak vidíme dnes v Americe, lze i u nás v budoucnosti očekávat řadu soudních sporů.)

Nejsem žádný odpůrce rozvoje informačních bezdrátových technologií, ale pokud se státní orgány a obyvatelé nebudou o tuto problematiku zajímat, může nastat za několik let i výše popsaná nejnepříznivější varianta "c" nelineárního nárůstu vývoje znečišťování životního prostředí a způsobíme si další ekologický problém 21. století.

Považoval jsem za svou občanskou povinnost upozornit na tento fenomén. Při zpracování článku jsem vycházel z vlastních zkušeností, které jsem získal při zavádění přístrojů, pracujících na bázi VF elektromagnetoterapie, do zdravotnictví. Technické zkušenosti mám jak z vývoje zdravotních přístrojů, tak i z dřívější mé praxe v oboru elektroniky (vývoj televizorů a počítačů). Nebyl jsem tedy odkázán pouze na zprostředkované informace, protože jsem je z obou hledisek, jak technických, tak i zdravotních mohl konfrontovat s praxí. Bohužel vzájemná komunikace mezi odborníky technického směru a odborníky z oboru medicíny bývá obtížná. (Problém v komunikaci je dán tím, že pracovníkům ve zdravotnictví jsou pojmy z elektroniky cizí a naopak.)


Závěrečná poznámka:
Upozorňuji, že tato třetí část byla napsána pro širokou veřejnost, protože z dotazů vyplynulo, že pokud je tato složitá problematika koncipována v odborné terminologii, je pro většinu čtenářů málo srozumitelná.


1) Jsem upozorňován na to, že pokud by se provedlo šetření senzitivních jedinců v roce 2005, bylo by jejich procento pravděpodobně vyšší. Každý člověk má určitý práh citlivosti na EMP a jakmile se bude v tomto desetiletí zvedat úroveň elektrosmogu, bude zasažen větší počet obyvatel. (Domnívám se, že se jedná o analogii s kožními fototypy, tedy citlivostí na sluneční záření.)

2) V roce 1957 byla v Brně hodnota EMP v okolí Právnické fakulty, Kraví hory a přilehlé části Králova Pole řádově v hodnotách V/m nebo mV/m. Dnes naměříme podle mého odhadu v uvedených lokalitách hodnoty kolem 1 V/m, což je za 47 let hodnota řádově 1000x větší. Jak jsem uvedl v komentáři k tabulce, technické normy nám dovolují jít až na hodnotu 3 V/m pro domácnosti a pro průmyslové objekty až na hodnotu 10 V/m.
Orgány veřejného zdraví sledují, aby u VKV vysílačů nebyla hodnota větší než 28 V/m.
U mobilních telefonů můžeme jít až do hodnot maximálně 58 V/m.

* Poznámka: Je zajímavé, že koncem minulého století se prováděla kategorizace mobilních telefonů podle výkonů, stejně jako se to dosud provádí u občanských radiostanic. Pak však byla zavedena jednotka SAR = měrný absorbovaný výkon ve W/kg, která udává, kolik elektromagnetického záření vyzařovaného mobilem je pohlceno hlavou a přeměněno na teplo. Tato jednotka není v terénu měřitelná a řada nezávislých odborníků se proto shoduje na tom, že nemá nic společného s péčí o lidské zdraví. Proto je v tab. 2 proveden názorný výpočet podle vyzařovaného výkonu. K tomuto výpočtu mohou být připomínky, že není přesný pro blízké pole. Bohužel výrobci mobilních telefonů neudávají jejich výkon (min.-max.). Není proto možné provést nezávislé hodnocení zdravotních rizik standardní metodou, která se používá ve fyziatrii, tj. výpočet expoziční doby.

 

Hodnotit:  

Datum: 7.7.2005
Autor: Ing. Jaroslav Novák   všechny články autora



Sdílet:  ikona Facebook  ikona Twitter  ikona Blogger  ikona Linkuj.cz  ikona Vybrali.sme.skTisk Poslat e-mailem Hledat v článcíchDiskuse (26 příspěvků, poslední 10.11.2016 21:19)


 
 
 

Aktuální články na ESTAV.czČeské vánoční trendyNové vedení Středočeského kraje zrušilo výstavbu rozhledny u ZdicOriginální svítidla a opojné světlo Ingo Maurera