Stavíme energeticky úsporný dům (II)

Udržitelná výstavba budov - obecné úvahy

Od publikování obecné definice trvale udržitelného rozvoje uplynulo již více než 15 let. V souladu s ní bychom mohli obsah pojmu udržitelná výstavba budov s jistým zjednodušením popsat takto: Efektivní navrhování a výstavba budov funkčně a velikostně přiměřených s kvalitním vnitřním prostředím při malé zátěži prostředí vnějšího po celou dobu jejich existence.

Budovy, tedy jejich výstavba i provoz, patří mezi hlavní spotřebitele materiálových a energetických zdrojů a nepřímo mezi významné znečišťovatele životního prostředí. V rámci svého životního cyklu spotřebovávají budovy přibližně 40 % veškeré vyprodukované energie v národních ekonomikách vyspělých zemí, jsou zodpovědné za 30 % emisí CO₂ a současně vedle značné spotřeby primárních surovin vytvářejí až 40 % všech odpadů.

Na druhé straně dobře navržená, dobře realizovaná a dobře provozovaná budova jistě plní svou hlavní (pozitivní) úlohu vytvářet kvalitní vnitřní prostředí pro uživatele a měla by pozitivně působit i v okolním zastavěném prostředí.

Nejrůznější jednoduché i značně sofistikované hodnoticí postupy se - především v zahraničí - snaží vyjádřit celkovou kvalitu řešení budovy v naznačených širších souvislostech. Jednoznačně stanovit, které z předkládaných řešení téhož zadání nebo která z posuzovaných budov je lepší než ty ostatní, totiž vůbec není snadné.

Prohlédneme-li strukturu vznikajících i již užívaných širších hodnoticích postupů, které by opravdu měly být pomůckou (nástrojem) a ne klackem v úřednických rukách, zjistíme, že se zabývají (v různém uspořádání, s odlišnou mírou podrobností, s odlišnými způsoby vyjadřování výsledků) zejména těmito tématy:

Kvalitou vnitřního prostředí Zatížením životního prostředí (vnějšího) Spotřebou zdrojů Kvalitou poskytovaných služeb Ekonomickými souvislostmi Managementem přípravy výstavby.

Co je tedy konkrétně třeba dělat pro to, aby byly budovy lepší než dosud? Do jaké míry je to možné? Odpověď rozdělme do několika částí a snažme se ji naplnit co nejkonkrétnějším obsahem. Uvidíme, že otázka provozní energetické náročnosti je sice významnou, ale jen jednou otázkou z většího celku.

1. Definice cílů

V přípravné fázi by měly být ve spolupráci investora a projektanta stanoveny cíle projektu - vyjádřené v několika základních indikátorech. Těmi budou nejčastěji:

provozní energie vyjádřená jako potřeba tepla na vytápění vztažená na jednotkovou plochu vytápěné části objektu nebo roční potřeba primární energie na provoz budovy pocházející z neobnovitelných zdrojů vztažená na jednotkovou plochu. Někdy by mohlo být užitečné vztáhnout potřebu energie nikoliv na plochu, ale na jednotku produkce u výrobních objektů nebo na např. pobytové člověko-hodiny v administrativní budově apod. Nejběžnější je vyjádření měrné potřeby tepla na vytápění vztažené na jednotkovou plochu vytápěné části budovy (viz Příloha A ČSN 73 0540-2:2002). zábor pozemku pro budovu a její okolí, včetně komunikací a parkovacích ploch apod. se vyjadřuje v m2 připadajících na jednu osobu užívající budovu potřebu pitné vody je možné vyjádřit v m3 vztažených na osobu nebo na člověko-hodiny podle účelu budovy roční emise skleníkových plynů se vyjadřují v kg ekvivalentů CO2 vztažených na jednotkovou plochu nebo opět na člověko-hodiny podle účelu budovy.

Počet indikátorů je možné v konkrétním případě dále rozšířit nebo zúžit. Mezi další vhodné ukazatele může patřit velikost svázané energie pocházející z neobnovitelných zdrojů potřebné pro vznik budovy, podíl použitých přírodních materiálů, podíl recyklovaných materiálů (ze stavební výroby i mimo ni) a podíl recyklovatelných materiálů po dožití budovy nebo jejích částí atd.

Všechna hodnocení zpracovávaná během projektové přípravy se budou mj. vztahovat k takto definovaným základním cílům. V budoucnu můžeme předpokládat existenci katalogu obvyklých a nejlepších hodnot indikátorů pro jednotlivé funkční a velikostní kategorie budov. V tomto smyslu můžeme zatím použít známé hodnoty měrné potřeby tepla na vytápění: 15 kWh/(m²rok) jako nejlepší dostupné řešení a aktuální legislativní požadavky na Vyhl. 291/2001 Sb. pro novostavby, tedy 81 - 146 kWh/(m²rok), odlišné podle míry kompaktnosti budovy, jako řešení běžné.

Do této oblasti patří pochopitelně i zcela základní úvaha, zda je budova vůbec potřebná, otázky jejího umístění a její vazba s bezprostředním okolím.

2. Integrované navrhování

Na vyšší úroveň se musí dostat spolupráce projekčního týmu, zejména při sestavování koncepce budovy v souladu se stanovenými cíli. Musí být překonán lineární postup, kdy někteří specialisté dostanou podklady až v příliš pokročilé fázi. K posuzování variant řešení se použije některé z širších hodnoticích metod, nebo jen prostého kontrolního seznamu výše uvedených cílových položek. K hodnocení stavebně-energetické koncepce se použije metody Energetického auditu (nyní podle Vyhl. 213/2001 Sb.).

3. Kvalitní realizace

Nutnou podmínkou jsou kvalitní projektové podklady včetně projektu organizace výstavby, důsledně a podrobně řešené konstrukční detaily. Součástí projektové dokumentace, a tím i zakotven do smluvních vztahů investor-dodavatel, by měl být i způsob ověřování dosažení funkčních vlastností. Sem lze zařadit i hodnocení průvzdušnosti obálky budovy před jejím dokončením, termovizní snímkování a další ověřování. Nemělo by se stát, že použitím většího množství stavebních (např. izolačních) hmot dojde ke zvýšenému zatížení životního prostředí, a přitom se očekávaný pozitivní efekt (např. snížení spotřeby energie) v důsledku nekvalitní realizace nedostaví, nebo bude významně redukován.

4. Zodpovědné provozování budovy

Již delší dobu se hovoří o tom, že by provozovatel budovy měl (povinně?) vést podrobnou dokumentaci o všech změnách, provozních nákladech, spotřebě energie a pitné vody, výsledcích měření mikroklimatických parametrů atd. S využitím takových podkladů je možné kvalifikovaně navrhovat údržbu budovy i potřebné změny tak, aby budova plnila svou funkci ve všech etapách svého životního cyklu. Změny dosavadních zvyklostí přinese zřejmě novela Stavebního zákona i zavedení směrnice EU o Energetické náročnosti budov.

Ideální řešení?

Potenciál výrazného snížení zatížení životního prostředí v souvislosti s budovami při zachování nebo zlepšení kvality vnitřního prostředí nepochybně existuje. Je značný, dobře popsatelný, dlouhodobě přítomný, zčásti ekonomicky atraktivní, a to i při současných cenách energie, které v sobě dosud nezahrnují vyjádření negativního vlivu na životní prostředí (externality). Cest k jeho využití je ovšem více a neexistuje jedno jediné univerzálně použitelné ideální řešení budovy konkrétního účelu, a to je dobře. Na druhé straně jistě existují nesmyslné kombinace jinak možná přijatelných prvků stavby a postupů, které je možné výše uvedenými metodami eliminovat v rané fázi projektové přípravy.

Významnou zodpovědnost v těchto otázkách mají všichni, kteří se zabývají tvorbou vnitřního prostředí v budovách, úsporami energie a využitím obnovitelných zdrojů energie a technickými systémy budov vůbec. Měli by si jí být vědomi.

Literatura
1. Agenda 21 pro udržitelnou výstavbu, CIB Report Publication 237, české vydání ČVUT v Praze, Praha 2001 (ke stažení na www.substance.cz)
2. Tywoniak, J.: Moderní budovy a udržitelné stavění, Inženýrská komora 2001, ČKAIT Praha 2001
3. Hájek, P.- Tywoniak, J.: Udržitelná výstavba budov. Stavební listy 12-13/2002.