Důležitá fakta pro volbu a navrhování lapáků tuků v kanalizačních systémech
Možná je pohodlné použít drtiče k odstranění odpadu z kuchyně, problém s odpadem se sice vyřeší, ale vznikne nový, ještě větší problém: co s nerozpuštěnými látkami v lapáku tuků, který na zachycení takového množství látek není dimenzován.
Úvod
K ochraně kanalizace před zanesením a k odloučení rostlinných olejů a živočišných tuků z vody se používají lapáky (odlučovače) tuků. Lapáky (odlučovače) tuků se nepoužívají tam, kde voda obsahuje fekálie, dešťovou vodu nebo ropné látky. Používají se dosud oba názvy - označení lapák vychází z normy ČSN EN 1085, slovo odlučovač by pak bylo překladem, lépe odpovídajícím terminologii používané v zahraničí. Lapáky se dělají tak, aby vyhovovaly pro osazení do terénu nebo pro osazení např. do suterénu v provedení hranatém nebo válcovém, z betonu, plastů, nebo nerezu (viz obrázky).
Vztah k normám a předpisům
I když již v ČR existuje norma pro tento stavební výrobek, převládá mezi výrobci stále lidová tvořivost, navíc ovlivněná tlakem trhu - tj. čím levnější výrobek, tím lepší (i když nefunkční), neznalostí povinností ve vztahu k vl. nařízení O prohlašování shody a zatím nedokonalou kontrolou ze strany veřejné správy (např. ČOI). Na druhé straně jsou na trhu i výrobky, které splňují požadavky ČSN EN 1825-1, norem německých nebo rakouských alespoň po stránce rozměrové, a které jsou to schopné prokázat stavebně technickým osvědčením. Protože EN připravovali hlavně němečtí odborníci, je i velmi podobná DIN 4040 a ÖN, a tak mají náskok ti uživatelé a výrobci, kteří již dříve vsadili na normy našich sousedů (překlad normy DIN 4040 lze také nalézt na www.asio.cz)
Vedle norem se neustále vyvíjejí i další legislativní předpisy. Stav, který je standardem v Evropě a ke kterému pomalu spějeme, vychází ze směrnice Rady Evropy ze dne 21.12.1988 a z Rozhodnutí komise z 27.6.1997 a u nás pak z vládních nařízení O prokazování shody, z Nařízení vlády č. 178/1997 a z jeho změny viz sbírka zákonů 81/1999.
Tj. existuje výrobková norma, která obsahuje v celé Evropě platné postupy zkoušení zařízení. Na základě těchto ustanovení jsou normy zpracovávány metodiky zkoušení výrobků a podle těchto metodik se provádí samotná certifikace výrobků. Výrobci pak prodávají prověřené výrobky a nad výrobou těchto výrobků a nad systémem řízení jakosti trvale provádí dohled nezávislá zkušebna. Tento postup vymezuje povinnosti výrobce a další je věcí projektanta. Projektant na základě dalšího dílu normy (např. ČSN EN 1825-2) provede výběr vhodné jmenovité velikosti a zapracuje výrobek do projektové dokumentace. Jeho práci přezkoumá při povolovacím řízení orgán povolující užívání výrobku. Za samotné užívání výrobku pak odpovídá provozovatel, který postupuje dle návodu k obsluze atd. a dle dalších obecných předpisů. Což je jasné a logické vymezení odpovědností a stavu techniky. Na rozdíl od stavu u nás v ČR, kdy stále není jasné, co je stav techniky a kdo je za co zodpovědný.
Co by měl lapák splňovat
Pro ty, co se v současnosti rozhodují o koupi lapáku, pár poznámek o tom, co by mělo povolovací řízení a samotný lapák tuků podle směrnic EU (a vlastně i našich českých) splňovat.
Po stránce legislativní by měl výrobce být schopen předložit tzv. Prohlášení shody, a protože neexistuje harmonizovaná norma, pak i Stavebně technické osvědčení zpracované nezávislou zkušebnou např. TZÚS a pokud budeme vycházet z úplně nového pohledu, pak i prokázat, že jeho systém řízení jakosti odpovídá požadavkům norem. Zvláštní kapitola je statika zejména plastových nádrží, kterou vzhledem k tomu, že únosnost plastů se mění s teplotou a stářím, je schopno prokázat pouze několik výrobců.
Po stránce provedení, pokud nevěříme na zázračná zařízení, je nejdůležitější kontrola objemů jednotlivých funkčních prostorů. Při srovnání lze vyjít z tabulek ČSN (tj. ČSN EN 1825-1), která objemy jednotlivých jmenovitých velikostí předepisuje následovně:
| jmenovitá velikost |
objem pro zachycený tuk |
objem odlučovací části |
objem kalové části |
| 2 | 0,08 m3 | 0,48 m3 | 0,20 m3 |
| 4 | 0,16 m3 | 0,96 m3 | 0,40 m3 |
| 7 | 0,28 m3 | 1,68 m3 | 0,70 m3 |
Z následujícího obrázku je zřejmé obvyklé uspořádání lapáku. Lapák se obvykle skládá z prostoru pro odloučení usaditelných částic (kalového prostoru) a prostoru pro odlučování a zachycení tuku.
 Příklad nadzemního hranatého lapáku z nerezu firmy ASIO určeného k umístění do terénu |
 Příklad válcového lapáku tuků firmy ASIO určeného k umístění do terénu |
Dalším důležitým faktorem správné funkce a bezproblémového užívání je umístění lapáku. Lapák by měl být umístěn co nejblíže zdroji. Pokud možno, neměl by být v uzavřených prostorách. Aby se zabránilo problémům se zápachem, neměl by být umístěn v blízkosti oken, veřejných místností a klimatizačních zařízení. Měl by být chráněn proti mrazu. Měl by být lehce dosažitelný pro čistící techniku.
Nesmíme také zapomenout na odvětrání lapáku. Obvykle se odvětrání provádí přes přítokové potrubí, které je stoupačkou odvětráno až nad úroveň nejvyššího podlaží. Pokud to není možné, musí být odvětrán zvláštním potrubím.
Z dalších důležitých ustanovení ČSN EN je zajímavý zákaz používání drtičů před lapákem, což je logické. Možná je pohodlné použít drtiče k odstranění odpadu z kuchyně, problém s odpadem se sice vyřeší, ale vznikne nový, ještě větší problém: co s nerozpuštěnými látkami v lapáku tuků, který na zachycení takového množství nerozpuštěných látek není dimenzován. Je sice pravdou, že některé systémy čištění vod s tímto transportem a následným těžením nerozpuštěných látek počítají, ale tyto nerozpuštěné látky jdou mimo lapák tuků. Navíc je již celý systém konstruován tak, aby nedocházelo k jeho zanášení atd. Tj. drtiče by měly být používány jen tam, kde s tím správce kanalizace počítá a souhlasí.
Detergenty a jejich vliv
V souvislosti s povolováním a tak trochu v rozporu s tím co bylo řečeno je vyžadování odtokových hodnot u lapáků. V některých kanalizačních řádech se objevují hodnoty kolem 50 mg/l LEF. Což jsou hodnoty vyjadřující přání správců kanalizací, avšak dnes, v době používání detergentů nereálné, což bylo již několikrát prokázáno. Např. z výzkumů prováděných pro firmy ASIO a Fortex vyplývá, že při zkoušce lapáků navržených s objemy dle DIN lze dosahovat u neemulgovaných olejů a tuků hodnoty na odtoku z lapáků i kolem 10 mg/l LEFT. Avšak při použití detergentů je hodnota přímo závislá na typu detergentu a na jeho schopnosti emulgovat a na schopnosti tvořit stabilní emulze. Obvykle se v praxi hodnoty na odtocích pohybují od 100 do 500 mg/l v závislosti na použitém přípravku a tak k dosažení požadovaných hodnot by bylo nutno ředit, což je nesmyslné. Obecně platí to, že čím lepší prostředek je na mytí, tím jsou jeho emulze stabilnější a tím jsou i hodnoty LEF na odtoku vyšší. A tak z celkového hlediska by se měly vybírat přípravky, které dobře emulgují tj. dobře myjí, ale na druhé straně jejich emulze budou nestabilní a během několika minut se budou rozpadat a tak umožní zachycení tuků v lapáku. Na základě toho je třeba vytvořit takový tlak na výrobce detergentů, aby se vývoj neubíral jen jedním směrem, tj. zlepšováním emulgačních schopností, ale i směrem zvyšování rychlosti deemulgace. Tuky totiž způsobují na biologických ČOV následně řadu často neřešitelných problémů zvyšujících náklady na provoz ČOV. Jednak jsou to mechanické problémy jako zanášení apod. a jednak jsou to technologické problémy jako zhoršení odtokových hodnot unikajícími vločkami s obsahem tuků nebo možné souvislosti s tvorbou vláknitých mikroorganismů a pěn.
Enzymatické přípravky
Stejný problém jako s detergenty je i s použitím enzymatických přípravků "likvidujících" tuk z odlučovačů. Tyto přípravky často způsobí jen zkapalnění tuhé fáze a vyplavení tuků v mírně pozměněné formě z lapáku. Na jedné straně si provozovatel lapáku bude pochvalovat, jak levně se mu podařilo zlikvidovat odpady, na druhé straně tím však způsobí problém někde jinde, což má za následek např. nárůst cen stočného obecně. A tak není divu, že již někteří správci kanalizací zakazují použití těchto přípravků, nebo obráceně - vyžadují, aby se mohli vyjadřovat k jejich povolení.
Z uvedeného je vidět, že v této oblasti zůstává nevyřešená celá řada problémů a že doposud jasná pravidla neexistují, což vede někdy na jedné straně k nesmyslným požadavkům a na druhé straně pak, jako reakce, k nesmyslným garancím např. typu: zařízení je schopno dosahovat hodnot na odtoku do 20 mg/l LEF za předpokladu, že přiváděné vody nebudou obsahovat emulgované tuky a oleje...
Vlk se nažere, koza zůstane celá a z lapáku teče to, co teče, aniž to někdy někdo zkontroluje.
Společnost ASIO TECH, spol. s r.o. a ASIO NEW, spol. s r.o. poskytuje komplexní dodavatelské služby v oblasti čištění odpadních vod, úpravy vod a čištění vzduchu.
