Umělé osvětlení vnitřního prostředí

Datum: 3.1.2003  |  Autor: Ing. Henrietta PŘIBÁŇOVÁ, MUDr. Ariana LAJČÍKOVÁ, CSc.  |  Organizace: Státní zdravotní ústav Praha  |  Zdroj: VVI 4/2002  |  Recenzent: Ing. arch. Jiří Matoušek

Článek informuje o základních požadavcích hygieniků na umělé osvětlení v bytové, občanské a průmyslové výstavbě, o používaných zdrojích umělého osvětlení (jejich charakteristice a vlivu na zrakový výkon a vytvoření zrakové pohody), definuje pojmy a jednotky, používané ve světelné technice a uvádí soupis právních předpisů.

Lidé dávno vědí, že světlo je základem života, pohody a zdraví. Dostatečné světlo motivuje člověka k činnosti, k práci, povzbuzuje náladu a vytváří příjemnou atmosféru. Nedostatek světla naopak utlumuje, snižuje pracovní výkonnost a bezpečnost - zvyšuje riziko chyb v práci a pracovních úrazů. Vnitřní prostředí bývá osvětleno světlem denním (to je nezastupitelné), umělým nebo oběma současně, mluvíme pak o osvětlení sdruženém. Umělé osvětlení slouží k vytvoření světelného klimatu v době, kdy denní osvětlení není dostatečné (stmívání, velká oblačnost) nebo je nelze využít (noc, prostory bez oken a světlíků). Osvětlení umělými zdroji světla musí respektovat kvalitativní a kvantitativní parametry světla a vytvořit podmínky pro zrakovou pohodu, která ve značné míře ovlivňuje pracovní výkon. Problematikou osvětlení se zabývá stále větší počet odborníků z různých oblastí - architektů, světelných techniků, hygieniků, fyziologů a psychologů. Jejich pohled může být rozdílný, ale cíl společný a jediný - dobré světelné prostředí.

Charakteristickou vlastností umělého světla je jeho relativní stálost v čase. Výhodou je, že ho můžeme různě upravovat a využívat podle potřeby daného prostoru. Nevýhodou je odlišnost spektrálního složení od denního světla a tím vliv na vnímání barev.

Úvodem si připomeňme několik základních pojmů, se kterými se v problematice osvětlení setkáváme:

Světelný tok (Φ) je světelně technická veličina, která odpovídá zářivému toku a vyjadřuje schopnost způsobit zrakový vjem. Je to výkon vyzařovaný zdrojem světla fotometricky zhodnocený podle mezinárodně standardizované křivky spektrální citlivosti lidského oka.

Jednotkou je lumen (lm). Jeden lumen je světelný tok vysílaný do prostorového úhlu jednoho steradiánu bodovým zdrojem, jehož svítivost ve všech směrech je jedna kandela. (Světelný tok svíčky je 10 lm, stowatové žárovky 1300 lm a kompaktní zářivky 900 lm).

Zářivý tok je energie přenesená zářením za jednotku času.

Svítivost (I) je základní jednotka soustavy SI. Svítivost v daném směru je podíl části světelného toku, který vychází ze zdroje do malého prostorového úhlu v tomto směru, a tohoto prostorového úhlu. Jednotkou je kandela (cd). Jedna kandela je kolmá svítivost 1/60 cm2 absolutně černého tělesa při teplotě tuhnutí platiny za tlaku 101,32 kPa. (Svítivost svíčky je přibližně 1 cd, odtud název).

Osvětlenost, intenzita osvětlení (E) je podíl té části světelného toku, která dopadá na plošku povrchu tělesa, a této plošky. Jednotkou je lux (lx). Osvětlení jednoho luxu je vyvoláno světelným tokem jednoho lumenu rovnoměrně rozprostřeného na ploše 1 m2. (Osvětlení za úplňku je 0,24 luxů, zatažená zimní obloha dává osvětlení 3 000 luxů, za slunečného letního dne je osvětlení až 100 000 luxů, ale 100 W žárovka ve vzdálenosti 2 m má intenzitu osvětlení jen 35 luxů).

Jas je podíl svítivosti plošky zdroje v daném směru a průměru této plošky do roviny kolmé k danému směru. Je to veličina, na kterou bezprostředně reaguje zrakový orgán. Jednotkou jasu v soustavě SI je kandela . 1 m-2, dříve označovaná jako nit (nt). V literatuře se lze setkat se staršími jednotkami: 1 stilb (sb) = 1 cd . cm-2, příp. lambert (La).

Kontrast jasů je podíl jasu pozorovaného předmětu a jasu bezprostředního okolí nebo podíl rozdílů obou jasů k jasu okolí.

Činitel odrazu je poměr od plochy dopadu odraženého světelného toku k světelnému toku na tuto plochu dopadajícímu. Udává se v procentech (%).

Oslnění je nepříznivý stav zraku, jenž ruší zrakovou pohodu nebo zhoršuje až znemožňuje vidění. Vzniká, když celá sítnice nebo její část je vystavena většímu jasu, než na který je adaptována.

Stínivost je schopnost umělého světla vytvářet na trojrozměrných předmětech stíny.

Místo zrakového úkolu je místo, kde se nacházejí hlavní předměty zrakové činnosti.

Kritický detail je určitý jednorozměrný nebo vícerozměrný útvar, rozhodující pro posouzení zrakové náročnosti prováděného úkolu. Je to ta část pozorovaného předmětu, který je nutno rozlišit, aby byl pozorovaný předmět správně identifikován.

Zraková zátěž je vizuální situace, která vyžaduje jistý zrakový výkon. Určuje se na základě zhodnocení velikosti kritického detailu, akomodace zraku a světelných podmínek.

Zrakový výkon je množství informací zpracovaných zrakem za jednotku času.

Teplota chromatičnosti zdroje osvětlení (barevná teplota) je teplota, která odpovídá teplotě absolutně černého tělesa, vyzařujícího světlo stejné barvy (stejného spektrálního složení) jako tento zdroj. Jednotkou je kelvin (K).

Index podání barev (Ra) vyjadřuje vliv spektrálního složení světla na barevný vjem. Užívá se stupnice o sto bodech, přičemž index Ra = 100 dosahuje osvětlení denním světlem, tj. rozptýleným slunečním světlem.

Měrný výkon (světelná účinnost zdroje) vyjadřuje, jaké množství světla se vyrobí z jednotky energie a je stanoven jako podíl světelného toku zdroje v lumenech k elektrickému příkonu ve watech (lm . W-1).

Exaktní definice těchto a dalších odvozených charakteristik viz ČSN IEC 50 (845):1995.

A ještě vysvětlení několika pojmů:
Stroboskopický efekt je zraková iluze vnímání zastavení nebo zpomalení pohybu tělesa. Nastává tehdy, jestliže frekvence pohybu tělesa je v umělém světle zářivek vyšší než 13 Hz. Je důsledkem zhasínání a rozsvěcení zářivky každou půlperiodu střídavého proudu. Ve světle žárovek se neprojevuje, protože žárovka svítí trvale.

Směrovost je vlastnost osvětlení, charakterizující převažující směr světla v daném bodě. Optimální směrovost osvětlení u praváka je shora, zleva a vždy tak, aby osvětlovací těleso nebylo v zorném poli. [1, 3, 4, 5, 6].


DRUHY UMĚLÉHO OSVĚTLENÍ

Celkové - rovnoměrné osvětlení prostoru bez ohledu na zvláštní místní požadavky.

Odstupňované - v části prostoru zesílené na vyšší intenzity, např. tam, kde se vykonává práce.

Místní - doplňuje celkové osvětlení a je samostatně ovládané. Může být bodové - zvyšuje osvětlenost na omezené ploše.

Kombinované - celkové nebo odstupňované osvětlení je doplněno osvětlením místním.

Dále sem patří osvětlení nouzové a náhradní.

Mechanismus vidění
Oko přeměňuje světelnou energii viditelného spektra na akční potenciály vláken zrakového nervu.

Vlnové délky viditelného světla leží v rozmezí cca 397 do 723 nm, u různých jedinců se toto rozmezí mírně liší. Obrazy předmětů okolního prostředí se u zdravého člověka promítají na sítnici oka. Světelné paprsky dopadající na sítnici vyvolávají podráždění zrakových buněk - tyčinek a čípků. Tyčinky jsou obzvláště citlivé na světlo, jsou to receptory pro vidění za šera, nerozlišují barvy. Čípky mají vyšší práh dráždivosti, mají mnohem větší ostrost a zajišťují vidění při jasném denním světle a vidění barevné. Vzruchy zrakových buněk jsou přenášeny do mozkové kůry, kde vyvolávají složitým fyziologickým dějem zrakový vjem. Největší citlivost oka se pohybuje kolem vlnových délek 555 nm [2,3].


ZÁKLADNÍ ZÁSADY DOBRÉHO VIDĚNÍ

Světelné prostředí musí vytvořit podmínky pro zrakovou pohodu. Zraková pohoda je příjemný a příznivý psychofyziologický stav organismu, vyvolaný optickou situací vnějšího prostředí, který odpovídá potřebám člověka při práci i při odpočinku. Umožňuje zraku optimálně plnit jeho funkce. Zrakovou pohodu ovlivňuje nejen kvalita a kvantita osvětlení, ale i psychické ladění organismu, stav zraku, věk, únava a barevné řešení prostoru. Zraková pohoda je pak základem zrakového výkonu. Dobrý zrakový výkon je podmínkou produktivity práce se všemi ekonomickými důsledky.

Pro dobré vidění je třeba zajistit především dostatečnou intenzitu osvětlení, jas, přiměřený kontrast (poměr nejvíce a nejhůře osvětlených ploch v zorném poli), poměr jasů pozorovaných předmětů a jejich detailů, rozložení jasů a barvu světla. Velké kontrasty usnadňují rozeznávání detailů (černý tisk na bílém papíře), avšak jsou-li v celém zorném poli, urychlují nástup zrakové únavy. Malé kontrasty naopak činnost zhoršují až znemožňují (šití černé látky černou nití), příp. vyžadují vyšší intenzitu osvětlení a lokální přisvětlení. Výsledkem je opět vzestup zrakové únavy.

Nevyhovujícím osvětlením může být vyvolána zraková únava, která se manifestuje zhoršeným (nebo dvojitým) viděním a řadou dalších očních obtíží, jako je pálení a řezání očí, pocity horka, zánět spojivek, bolesti očí a hlavy, stoupající nervozita a následně nastává i pokles produktivity práce (5,6,8,9). Výsledkem je stres se všemi známými důsledky.


ZÁSADY DOBRÉHO UMĚLÉHO OSVĚTLENÍ

Celkové osvětlení může být přímé (všechno světlo od zdroje dopadá na pracovní plochu nebo podlahu), polopřímé (část světla dopadá na stěny a strop), smíšené (světelný tok je rozptýlen do prostoru všemi směry) a nepřímé (všechno světlo dopadá na strop a prostor je osvětlen odraženým světlem). Polopřímé osvětlení působí na člověka příznivě a je proto nejvíce užíváno.

V našich podmínkách je tradičně obvyklé osvětlení celkové. S celkovým osvětlením vystačíme však pouze v některých obytných a pobytových interiérech. I zde je vykonávána celá řada činností, při kterých je nezbytné místní osvětlení. Na pracovištích se setkáváme často s osvětlením sdruženým (14), kdy umělé osvětlení doplňuje osvětlení denní (pro navrhování sdruženého osvětlení platí zásady, dané technickou normou). V průmyslu je sdružené osvětlení obvyklé např. v jednopodlažních průmyslových halách se střešními, zejména lucernovými světlíky, ale dnes také v mnoha obchodech a nákupních centrech. Každý typ osvětlení má své výhody a nevýhody, proto by volba osvětlovacího systému měla být řešena především se znalostí práce, která bude na daném místě vykonávána. Umělé osvětlení se navrhuje a posuzuje tak, aby vyhovovalo všem zrakovým úkolům v daném prostoru. Musí být dodržovány tyto požadavky:

  • odpovídající úroveň osvětlení podle druhu práce
  • rovnoměrnost osvětlení
  • přiměřené rozložení jasů ploch v zorném poli
  • vhodný převažující směr osvětlení a stínivost
  • omezení oslnění
  • vhodné spektrální složení světla zdroje a přiměřené podání barev
  • možnost použití místního přisvětlení a regulace celkového osvětlení
  • údržba a pravidelná kontrola osvětlovací soustavy.

Některé z těchto zásad platí samozřejmě nejen pro umělé osvětlení, ale obecně. Intenzita umělého osvětlení musí být tím větší, čím menší detaily musí člověk okem rozeznávat, čím menší jsou kontrasty rozlišovaných ploch a čím déle trvá namáhavá zraková činnost [1,7,8].


Obr.1 - Sdružené osvětlení pracoviště
- denní osvětlení potlačeno vertikálními
žaluziemi, umělé osvětlení celkové a místní
Osvětlení pracovišť
Řeší je vládní nařízení č. 178/2001 Sb. v § 3. Základním požadavkem je, že osvětlení (denní, umělé i sdružené) musí odpovídat nárokům vykonávané práce na zrakovou činnost, pohodu vidění a bezpečnost zaměstnanců v souladu s normovými hodnotami. Normovou hodnotou se rozumí konkrétní technický požadavek obsažený v příslušné české technické normě. Vládní nařízení ukládá pouze pravidelné čištění osvětlovacích soustav ve lhůtách odpovídajících nejméně normovým hodnotám, trvalou údržbu a instalaci nouzového osvětlení tam, kde při výpadku umělého osvětlení hrozí zvýšené riziko úrazů [13].

Osvětlení pobytových místností
Pobytovou místnost definuje vyhláška o obecných technických požadavcích na výstavbu č. 137/98 Sb. jako místnost nebo prostor, určený k tomu, aby se v něm zdržovaly osoby (např. kanceláře, dílny, ordinace, výukové prostory škol, pokoje ve zdravotnických zařízeních, hotelích, ubytovnách, haly různého účelu, sály kin, divadel a kulturních zařízení, místnosti ve stavbách pro individuální rekreaci apod.). Pobytová místnost může, ale nemusí být trvalým pracovištěm. Požadavky na osvětlení pobytových místností řeší připravovaná vyhláška MZ ČR (14) takto: Pro provoz v pobytových místnostech určených pro trvalý pobyt osob se stanoví minimální hygienický limit pro umělé osvětlení daný celkovou osvětleností Epk = 200 lx. (Tato hodnota zaručuje ještě výkon obvyklých, zrakově nenáročných činností bez újmy na zdraví). Denní i umělé osvětlení v pobytových místnostech určených pro trvalý pobyt osob musí splňovat minimální hygienické požadavky (hygienické minimum pro trvalý pobyt) a požadavky dané zrakovou činností (zrakovou pohodou) v rozsahu odpovídajícím normovým hodnotám včetně ochrany před oslněním. Přednostně se musí využívat - je-li to možné - přímé denní osvětlení. Sdružené osvětlení je možno použít v odůvodněných případech za podmínek odpovídajících normovým hodnotám [13].

Osvětlení obytného prostředí
Doporučené minimální hodnoty umělého osvětlení obytného prostředí jsou uvedeny v českých technických normách. Hygienická legislativa podmínky bytových prostorů neřeší, proto jde z pohledu hygienika jen o doporučení.

Osvětlení obytných interiérů by mělo vytvářet zdravé a příjemné prostředí podle využití daného prostoru a vyhovět individuálním nárokům jeho uživatelů. Zpravidla se používá celkové, případně celkové a místní osvětlení. Světlo má být tam, kde je právě zapotřebí. V obývacích pokojích proto nestačí jeden centrální lustr, jak to dříve bylo obvyklé. Světelné zdroje lze umístit tak, že se vytvoří nepřímé osvětlení odrazem od stropu a stěn. Takové osvětlení je příjemné, ale na pracovním místě nedostatečné a vyžaduje instalaci místního pracovního osvětlení. Dobře se zde uplatní různá nástěnná a stojanová svítidla. Jinou variantou jsou proudové lišty, umožňující pohyblivostí osvětlovacích těles velkou variabilnost osvětlení. I při sledování televizního programu se doporučuje doplnit zářící obrazovku vhodně umístěným zdrojem světla mimo zorné pole diváků. Sníží se tak zrak unavující velký kontrast mezi obrazovkou a tmavým okolím.

V ložnicích, určených pouze ke spánku a odpočinku, stačí zpravidla celkové osvětlení pro základní orientaci. Vhodné jsou zdroje, jejichž světelný tok lze regulovat dálkovým ovládáním. Místní osvětlení je třeba řešit pro čtení na lůžku, ale vždy tak, aby druhý partner nebyl světlem rušen či oslňován. Svítidla by proto měla být směrovatelná.

Zvláštní kapitolou je osvětlování kuchyní, kde celkové osvětlení stropním svítidlem má také pouze povahu orientačního osvětlení. Výsadní postavení má jídelní stůl ke společnému stolování. Uplatní se nad ním závěsné svítidlo, které může být podle výšky stropu stahovací. Vhodné je přímé osvětlení sporáku či varné desky. Tuto funkci většinou vyřeší svítidlo, které je součástí digestoře. Samostatné osvětlení vyžaduje pracovní plocha kuchyňské linky a praktické je i osvětlení kuchyňských skříněk, které se při otevření rozsvítí [10, 11, 12].


Požadavek umělého
osvětlení v lx
Místo, příp. činnost
50 až 100 Celkové nebo odstupňované osvětlení obytné místnosti s místním osvětlením
200 až 500 Celkové nebo odstupňované osvětlení pracovních prostorů bez místního osvětlení
200 Společné jídlo
300 Studium, psaní, kreslení, kuchyňské práce aj.
500 Jemné ruční práce
75 Komunikace v bytě
100 Obytné kuchyně, koupelny, WC
Tab. 1 - Požadavky na umělé osvětlení podle ČSN 36 0452 Umělé osvětlení obytných budov

Pozn.: Pro každou kategorii osvětlení (A,B,C,D) jsou předepsány tři hodnoty osvětlení v závislosti na kontrastu (malý, střední, velký) - viz ČSN 36 0450 Umělé osvětlování vnitřních prostorů.

Další hygienická doporučení - celkové umělé osvětlení:
Obývací kuchyně, koupelny, předsíně 100 až 150 lx
Haly 150 lx
Ložnice 100 lx

Pro některé činnosti je doporučeno místní osvětlení, zejména:
Jídelní stůl pro společné stolování 200 až 300lx
Čtení, běžné psaní, příprava jídla, ruční práce 300 lx
Psací stůl pro přípravu školních úkolů 500 lx
Jemné ruční práce, modelářství, šití 300 až 750 lx
Čtení na lůžku v ložnici 150 až 200 lx
[1, 8, 10, 11].

HLAVNÍ ZDROJE UMĚLÉHO OSVĚTLENÍ

Rozeznáváme zdroje teplotní (žárovky) a výbojové (zářivky, výbojky). Klasický zdroj osvětlení představují stále žárovky. Jsou nejznámější, nejrozšířenější, ale nejméně hospodárné. Na světlo se totiž přemění pouze 3 až 5 % vložené elektrické energie (podle konstrukce žárovky), zbytek je ztrátové teplo. Výhodou je nízká pořizovací cena a spojité spektrum vyzařovaného světla, umožňující velmi dobré podání barev (Ra = 100). Nevýhodou je krátká životnost (cca 500 až 1 000 h). Pracují na principu ohřevu wolframového vlákna ve vakuu, čím vyšší je teplota, tím bělejší je světlo.

Je-li žárovka uvnitř osvětlovacího tělesa, může být jakákoliv. Žárovka nekrytá, umístěná v zorném poli člověka, by měla být vždy v matném provedení.

Halogenové žárovky jsou zvláštním typem žárovek. Vyznačují se zvýšenou hodnotou měrného výkonu. Mají asi o 15 % vyšší světelný tok, vydrží 1500 až 2000 h, jsou však až desetkrát dražší než běžná žárovka. V halogenové žárovce probíhá chemický cyklus, při kterém se odpařený wolfram z vlákna slučuje s halogeny, které tvoří náplň žárovky. Obvyklou náplní současných halogenových žárovek jsou organické sloučeniny bromu. Na trhu jsou halogenové žárovky pro osvětlení obytných prostor na síťové napětí, nebo na 12 a 24 V. Nízkonapěťové žárovky jsou určeny k bodovému dekorativnímu osvětlení. [4, 5, 6, 12].


Klasická žárovka Halogenová žárovka
60 W 40 W
75 W 60 W
2 x 60 W 100W
Tab. 2 - Výměna klasické žárovky za halogenovou - úspory energie při srovnatelném množství světla [10]

Zářivky jsou nízkotlaké rtuťové výbojky. Rtuťový nízkotlaký výboj, zažíhaný předřadníkem, je zdrojem UV záření, které se ve vrstvě luminoforu, kterým je trubice zářivky pokryta, mění na bílé nebo denní světlo. Je to dnes velmi rozšířená široká skupina světelných zdrojů. Jsou mnohem hospodárnější než žárovky, na světlo se přemění asi 25 % vložené energie. Na rozdíl od žárovek nevyzařují teplo, proto se označují za studené zdroje. V závislosti na typu použitého luminoforu (luminofory mohou být širokopásmové nebo úzkopásmové) lze dosáhnout různého spektrálního složení vyzařovaného světla a různé účinnosti zářivky. V závislosti na teplotě chromatičnosti (od 3 000 do 6 500 K) se rozeznávají různé typy zářivek (teplé bílé, chladné bílé, denní). Složení luminoforu ovlivňuje také index podání barev, lze dosáhnout téměř indexu Ra = 90 (např. teplé bílé de luxe, denní de luxe atd.). Zářivky se vyznačují vysokou hodnotou měrného výkonu a dlouhou životností, asi desetkrát delší než u běžné žárovky. Jejich životnost může zkrátit časté spínání. V současnosti představují vrchol třípásmové zářivky - vyzařují shodně s citlivostí lidského oka v modré, zelené a červené oblasti a umožňují tak dobré rozeznání všech barev. Mají vynikající barvu světla, index barevného podání Ra = 85. Jejich světlo je silné, ale měkké, příjemné a světelný tok je až o 70 % vyšší než u standardních zářivek. Nevýhodou zářivek je stroboskopický efekt. Lze jej odstranit instalací zářivek do různých fází. Zářivky se vyrábějí buď jako lineární - dvoupaticové trubice o délce 60, 120 nebo 150 cm do speciálních objímek, nebo jako kompaktní - použitelné jako náhrada za standardní žárovku. Velkou výhodou kompaktních zářivek je velká světelná účinnost, malá spotřeba elektrické energie, dlouhá životnost - až 10 000 h a světlo podobné žárovce, umožňující kvalitní podání barev (Ra > 80). Počet zapnutí jejich životnost neovlivňuje.

Zatímco lineární zářivky slouží spíš v průmyslu a k osvětlení spojovacích cest, kompaktní zářivky se dnes doporučují nejen do domácností, ale i do škol, kanceláří a restaurací.

Specifické vlastnosti a použití mají vysokotlaké rtuťové výbojky s modrozeleným až modrobílým světlem, halogenidové a směsové výbojky, které se dnes vyrábějí v mnoha modifikacích. Žlutooranžovou barvou jsou známé sodíkové výbojky (mohou být nízko- i vysokotlaké), užívané k bezpečnostnímu osvětlování komunikací a veřejných prostranství. Při jejich použití je třeba vzít v úvahu velmi nízký index podání barev. Jsou proto vhodné pouze tam, kde není rozlišení barev důležité. Podrobnější pojednání o všech zdrojích umělého osvětlení není s ohledem na rozsah článku možné.


Klasická žárovka Kompaktní zářivka
40 W 9 W
60 W 11 W
75 W 15 W
100 W 20 W
2 x 60 W 23 W
Tab.3 - Výměna klasické žárovky za kompaktní zářivku - úspory energie při srovnatelném množství světla [10]
Náhrada klasické žárovky Úspora v %
Lineární zářivka Ø 38 mm, trubice s INDP 62 %
Lineární zářivka Ø 26 mm, trubice s INDP 72 %
Kompaktní zářivka s INDP 76 %
Lineární zářivka Ø 26 mm, trubice s INDP, třípásmový luminofor 77 %
Kompaktní zářivka s ELP 79 %
Lineární zářivka Ø 26 mm, trubice s ELP, třípásmový luminofor 82 %
Lineární zářivka Ø 16 mm, trubice s ELP, třípásmový luminofor 88 %
Tab. 4 - Úspora energie výměnou klasické žárovky za zářivku při rovnosti světelných toků
(INDP - induktivní předřadník, ELP - elektronický předřadník. Předřadník plní úlohu zapalovače zářivky) - [11].

Přehled platných ČSN dotýkajících se umělého osvětlení

České technické normy jsou obecně nezávazné, avšak jejich použitím minimalizujeme riziko základní chyby. Vládní nařízení č. 178/2001 Sb. problematiku osvětlení pracovišť neřeší, ale odkazuje na platné ČSN, čímž se tyto normy stávají pro oblast hygienického posuzování závaznými. Totéž bude platit pro pobytové místnosti. Uvádíme proto přehled k dnešnímu dni platných českých technických norem:
ČSN IEC 50 (845):1995 Mezinárodní elektrotechnický slovník. Kapitola 845 Osvětlení.
ČSN 36 0004: 1995 Umělé světlo a osvětlování. Všeobecná ustanovení.
ČSN 36 0013:1985 Zdroje světla. Metody měření elektrických a světelných parametrů.
ČSN 36 0450:1986 Umělé osvětlení vnitřních prostorů
ČSN 36 0451:1986 Umělé osvětlení průmyslových prostorů.
ČSN 36 0452:1986 Umělé osvětlení obytných budov
ČSN 36 0020-1:1994 Sdružené osvětlení. Část 1: Základní požadavky.
ČSN 36 0008:1962 Oslnění, jeho hodnocení a zábrana.
ČSN 36 0011-1:1995 Měření osvětlení vnitřních prostorů. Část 1: Základní ustanovení
ČSN 36 0011-3:1995 Měření osvětlení vnitřních prostorů. Část 3: Měření umělého osvětlení.


Závěr
Při výběru světelného zdroje je třeba mít na paměti

  • Měrný výkon - dostatečné osvětlení při co nejnižší spotřebě elektrické energie, tj. hospodárnost
  • Zajištění kvality vnímání barev
  • Dosažení světelné a zrakové pohody
  • Náročnost údržby - posuzujeme dostupnost zdrojů po instalaci
  • Vhodný typ nejen zdroje, ale i svítidla do konkrétního interiéru.

Současný trh nabízí takovou škálu svítidel a zdrojů světla, že lze všechny tyto požadavky dobře uspokojit. Pro dosažení optimálního řešení je však vždy vhodná porada s odborníkem.

Použité zdroje:
[ 1] DRAHOŇOVSKÁ, H., PŘIBÁŇOVÁ, H. Světlo a osvětlování. In: Manuál prevence v lékařské praxi, díl III. 1.vyd. SZÚ Praha, 1996, 112 s. ISBN 80-7168-302-7.
[ 2] GANONG, W.F. Přehled lékařské fyziologie. 1.vyd. nakl. H+H Jinočany, 1995, 681 s. ISBN 80-85787-36-9.
[ 3] HABEL, J. a kol. Světelná technika a osvětlování. 1.vyd. nakl. FCC Public s.r.o., 1995.
[ 4] HABELl, J.: Osvětlování. Skriptum FEL ČVUT Praha, 1991, 328 s. ISBN 90-01-00728-6.
[ 5] KUDRNA, B., MÁLEK, B. Osvětlení. In: Málek B. a kol. Hygiena práce. 1.vyd.Avicenum Praha, 1987, 326 s.
[ 6] KNEIDLOVÁ, M. Světlo a osvětlení. In: Menčík, M. a kol. Hygiena práce a nemoci z povolání. 1. vyd. MŠMTV ČR, skripta, 1990, 210 s.
[ 7] Krtilová, A., Matoušek, J., Monzer, L. Světlo a osvětlování. 1.vyd. Avicenum Praha, 1981, 268 s.
[ 8] MÁLEK, B. Osvětlení. In: Manuál prevence v lékařské praxi, díl V. 1.vyd. SZÚ Praha, 143 s. ISBN 80-7071-060-8.
[ 9] MÁLEK, B. Osvětlení. In: Cikrt, M., Málek, B. a kol. Pracovní lékařství, I. díl, 1.vyd. Civop Praha, 1995, 253 s. ISBN 80-900151-2-3.
[10] Osvětlování obytných prostor. Informační materiál, vyd. Pražská energetika, a.s., 2001.
[11] PLCH, J. Osvětlování obytných prostor. 1. vyd. Jihomoravská energetika, 2001.
[12] SLABYHOUDEK, S. Světelné zdroje. 1. vyd. ČEZ Praha, 2001.
[13] Vládní nařízení č.178/2001 Sb. o ochraně zdraví zaměstnanců při práci.
[14] Vyhláška MZ ČR, ... kterou se stanoví hygienické limity chemických, fyzikálních a biologických ukazatelů pro vnitřní prostředí pobytových místností některých staveb (v návrhu - viz www.mzcr.cz).

 

Hodnotit:  

Datum: 3.1.2003
Autor: Ing. Henrietta PŘIBÁŇOVÁ, MUDr. Ariana LAJČÍKOVÁ, CSc.   všechny články autora
Organizace: Státní zdravotní ústav Praha
Recenzent: Ing. arch. Jiří Matoušek



Sdílet:  ikona Facebook  ikona Twitter  ikona Blogger  ikona Linkuj.cz  ikona Vybrali.sme.skTisk Poslat e-mailem Hledat v článcíchDiskuse (3 příspěvky, poslední 11.05.2014 21:09)


 
 
 

Aktuální články na ESTAV.czHradecký kraj chce zateplit sedm budov za 145 milionů korunV centru Karlových Varů má vzniknout moderní dopravní terminálPřírodní tepelná izolace, která roste z odpadu